„Je to zásadní posun v přístupu ruských pozemních sil k problému. Kartami hrají velmi obratně,“ prohlásil bývalý velitel NATO admirál John Stavridis. Znalci jsou podle deníku The Washington Times svědky plodů modernizace ruské armády, jež začala v roce 2008.
KOMENTÁŘE DNE:
 Dvojí český metr vůči OSN - Nad kreditem Organizace spojených národů se zamýšlí Jiří Pehe. Čtěte zde >>
Ačkoli Moskva ukázala asi 30tisícovou elitu svých speciálních a výsadkových sil, zatímco disponuje 860tisícovou armádou, předvedla široký inventář výzbroje a výstroje až po jednotlivého vojáka.

Nové titanové vesty

Nové neprůstřelné vesty typu 6B43 s pláty z titanu a karbidu boru jsou odolné proti standardním nábojům NATO ráže 5.56 i proti nábojům z kalašnikovů, což dává Rusům vůči Ukrajincům velkou taktickou výhodu.
Aby byl voják vyřazen, musel by být zasažen nejméně pětkrát do trupu, soudí zbraňový expert generál Robert Scales. „Zatímco naše vesty nejsou vyzkoušeny proti jejich pěchotní armádní zbrani,“ dodal.

FOTO: ti, Právo
„Mají skvělé granátomety, lepší helmy a vesty než my. Dělají spoustu věcí dobře,“ uznal Scott Traudt ze zbraňové firmy Green Mountain ve Vermontu. K novinkám patří i vysílačky montované do límců uniforem nebo přímo do helem.
Scales připomněl, že zatímco americký voják musí hlásit vše, co dělá, ruský dostane úkol a hlásí se jen tehdy, když překročí časový limit nebo pokud se zásadně změní situace.

Kalašnikov s lištami ze Spojených států

Týdeník Focus si všiml, že ruští vojáci používají novou, odlehčenou verzi „kalašnikova“ AK-47, vybavenou optikou pro denní i noční nasazení.
Zbraně jsou vybaveny přídavnými lištami Picatinny o šířce 22 mm, na které lze upevnit další taktické mířidlo či svítilnu. Jmenují se tak proto, že pocházejí z dílen výzkumného centra americké armády Picatinny Arsenal v New Jersey.
Rusové nosí také odlehčené helmy od firmy Protec, původně vyvíjené pro lyžaře nebo sportovce jezdící na skateboardu.
 http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/334341-moskva-sklizi-plody-modernizace-na-ukrajine-prekvapila-vybavenim-i-strategii.html


Čím chrastí ruská armáda? Za dva dny by dorazila na hranici se Slovenskem

Ruské pozemní jednotky dokáží překonat až tisíc kilometrů během 24 hodin. V případě, že by narazily jen na slabý odpor ukrajinských sil, mohou reálně do 48 hodin zaujmout pozice na ukrajinsko - slovenské hranici. Nejen s bojovou technikou, ale i s veškerým týlovým zabezpečením.
Výzbroj ruské armády? Dalších 8 fotografií v galerii
Výzbroj ruské armády? | foto: Jiří Macoun, Technet.cz
Po rozpadu Sovětského svazu se všeobecný a zejména hospodářský úpadek Ruska projevil i na katastrofálním stavu ozbrojených sil. Konflikt v Čečensku před koncem 20. století poukázal na celou řadu pochybení, ale ruští vojáci, kteří se ve většině historických konfliktů projevili jako houževnatí bojovníci, nehledící na vlastní ztráty, nakonec splnili i v této válce politické zadání a plně ovládli odtržené území.
K výraznému posunu ve směřování Ruska i jeho ozbrojených sil došlo až po nástupu k moci současného prezidenta Ruské federace, který se udál první den nového tisíciletí, kdy se funkce prezidenta ujal Vladimir Vladimirovič Putin.

Trocha historie

Ruské ozbrojené síly za poslední tři století promlouvaly do evropských dějin vždy velmi významným způsobem. Zapojily se do Slezských válek, významně se podílely porážkou Napoleona na eliminaci francouzského revolučního imperialismu.
V první světové válce se sice Ruská říše zhroutila jako první v řadě postupně zanikajících velmocí, ale ve druhé Sovětský svaz rozdrtil po počáteční katastrofě německé síly (jakož i slovenské, maďarské, rumunské, finské, na samém počátku války polské, a část italských).
Sovětská armáda
Po skončení druhé světové války byly ozbrojené síly Sovětského svazu připravovány politickým vedením země na další světovou výhradně nukleární válku. Tomuto kritériu bylo podřízeno vše. Zástupné konflikty mezi Spojenými státy a Sovětským svazem (Blízký východ, Vietnam) však ukázaly, že to, co je vhodné pro globální konflikt mezi velmocemi (výzbroj, způsob řízení vojsk, výcvik), nemusí být použitelné ve válce omezeného rozsahu. Obrovskou zkušeností pro sovětskou armádu byla válka v Afghánistánu, která vnesla mnohé korekce do sovětské válečné doktríny.
Země vedená komunisty se ale ve stejném časovém období už nacházela v neustále se prohlubujícím ideovém i hospodářském rozvratu, který vyústil v rozpad kontinentálního sovětského koloniálního panství, a ozbrojené síly už nebyly schopné nabyté válečné zkušenosti smysluplně vstřebat.
Na rozdíl od svého předchůdce, často opilého bývalého komunistického funkcionáře, se V. Putin od samého počátku začal projevovat jako osobnostně silný a organizačně mimořádně schopný vůdce.
Ve vojenské oblasti proběhla celá řada reforem, ale pětidenní konflikt v roce 2008 s Gruzií ukázal, přes rychlé vítězství ruských sil nad protivníkem, že řízení vojsk je i nadále těžkopádné.
Nic než pohotovost
Významnou událostí pro válečnou použitelnost ozbrojených sil Ruské federace se ukázal nástup armádního generála Sergeje K. Šojgu (národnost tuvinská, hrdina Ruské federace) do funkce ministra obrany ruské vlády  dne 6. listopadu 2012.
Tento náčelník se navenek projevuje velmi svérázným vystupováním, tolik odlišným od u nás zafixovaného obrazu sovětské generality cinkající především řády na hrudi. Inspekční cesty vykonává v kožené bundě, nepotrpí si na salutování a jiné formální vojenské vystupování. Ruce má zpravidla zastrčené do kapes a na prošedivělé hlavě většinou nenosí čepici. Bez ohledu na to, jedná-li s důstojníky nebo poskytuje-li rozhovor médiím.
Právě S. Šojgu (nepochybně v naprostém souladu s názory vrchního hlavního velitele ruských ozbrojených sil, kterým je prezident federace V. Putin) je strůjcem poslední probíhající reformy ruských ozbrojených sil.
Pro ruské velitele ze staré školy (sovětské) byl jeho nástup do funkce šokem. Šojgu se totiž rozhodl připravit Rusko na válku. Na skutečnou válku, která může vypuknout nečekaně třeba zítra. V rozporu se sovětskou a postsovětskou praxí počal vyhlašovat bojovou pohotovost nejprve malým jednotkám bez předchozího varování, které dříve vždy nějakým způsobem proniklo z nadřízených štábů k prověřovaným jednotkám. Velitelé pak měli možnost se na vyhlášení pohotovosti v předstihu připravit, což výrazně zkreslovalo skutečné bojové schopnosti útvarů.

Březen 2013 - cvičení s nedostatky

Ve čtvrtek 28. března 2013 ve čtyři hodiny ráno moskevského času obdržel ministr obrany S. Šojgu od prezidenta Ruské federace rozkaz k uvedení do plné bojové pohotovosti celkem sedm tisíc příslušníků útvarů letectva, výsadkářů a speciálních sil a námořnictva rozmístěných v oblasti Černého moře. Následných třídenních manévrů s ostrými střelbami se zúčastnilo 36 plavidel, 20 bojových letadel a vrtulníků a 50 dělostřeleckých systémů. Takzvané kontrolní cvičení nebylo předem oznámeno zahraničním vojenským misím a ani nebyla umožněna činnost cizích pozorovatelů.

Vybuchující tanky

tajná čečenská zbraň
Invaze Ruska do Čečenska přinesla i jeden neuvěřitelný příběh. Příběh o nefunkční tankové ochraně.
Výbušné téma: ruské tanky v Čečensku
Pravda se ukázala. Náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov otevřeně v ruských médiích přiznal, že cvičení odhalilo "řadu nedostatků v připravenosti" ozbrojených sil.
Je vhodné připomenout, že vojska NATO v současnosti jen velmi zřídka naráz procvičují bojové nasazení stejného počtu vojáků, zpravidla se manévrů zúčastňuje poloviční a ještě menší množství osob.
Červenec 2013 - 1000 kilometrů za den, 1000 tanků, 160 000 vojáků
V průběhu druhého letního měsíce bylo v Rusku do plné bojové pohotovosti naráz uvedeno 160 tisíc příslušníků východního vojenského okruhu. Aby byla zabezpečena opravdová nenadálost vyhlášení bojového poplachu jednotkám, byly pro doručení rozkazů využity výhradně spojky, které předaly osobně zapečetěné obálky příslušným velitelům. Přepravovaly se skrytě letadly civilních společností nebo taxíkem. Dokumenty se tak vyhnuly všem místům vojenské byrokracie, kde by mohlo dojít k předčasnému prozrazení obsahu direktiv.

Fotogalerie

Námětem cvičení bylo zaujetí krytu hranic. Na rozlehlém teritoriu Sibiře se útvary pozemních sil pohybovaly rychlostí až jeden tisíc kilometrů za den (hlavně po železnici). Přesunů se zúčastnilo 12 tisíc vozidel všeho druhu, včetně tisícovky tanků. Ve vzdušném prostoru operovalo 130 letadel a vrtulníků. Na moře vyplulo z přístavů 70 plavidel. Zároveň bylo do pohotovosti uvedeno vojsko středního vojenského okruhu, kterému bylo určeno hrát "nepřítele".
Cvičení ukázalo, že výsledky bojových střeleb se na neznámých polygonech zhoršily o dva stupně, z výtečně na dobře. Na tomto i na jiných manévrech byli důstojníci na všech úrovních ruské armády vedeni nadřízenými k přijímání samostatných rozhodnutí, což je v příkrém rozporu se sovětskou praxí. Celá válečná hra vyústila v porážku obránců. V dobách vlády strany sovětských komunistů by byl podobný výsledek bojové prověrky naprosto vyloučený. Manévry na Dálném východě vyhrála vojska centrálního vojenského okruhu, protože obdobnou náročnou zkouškou prošla o několik měsíců dříve než okruh východní a naučila se "bojovat" efektivně.

Varující obraz současných ruských vojsk

Pamětníci okupace Československé socialistické republiky sovětskou armádou v srpnu 1968 si pamatují na žalostné vzezření vozidel a vojáků z východu. Uniformy měli seprané, nevzhledné a nepraktické. Výstroj (tlumoky, boty) jak z druhé světové války, možná i horší. Auta na první pohled prozrazovala nedobrý technický stav. I v období čečenských válek lze odpozorovat ze záběrů ruských špinavých vojáků ne zrovna fungující týlové zabezpečení.
Člověk nemusí být přímo expert na vojenské otázky, aby z fotografií z právě probíhajících událostí na Krymu vyčetl, že v ruském vojsku došlo k obrovskému kvalitativnímu posunu. Veškerá vozidla jsou nastříkána jednotnou barvou a nacházejí se v zjevně naprosto vyhovujícím technickém stavu. To samé lze vypozorovat i na ústrojní kázni vojáků, kteří jsou vybaveni moderní uniformou splňující na první pohled požadavky doby, včetně taktických vest a nosných systémů, nákoleníků a jiných ochranných prostředků.
Startovní sekvence mezikontinentální pozemní mobilní strategické rakety Topol M.Startovní sekvence mezikontinentální pozemní mobilní strategické rakety Topol M.
Navíc ruští ozbrojenci se nechovají ustrašeně, jak tomu bylo v roce 1968 v Československu nebo v Berlíně během tamní krize. Zdá se, že společná cvičení ruské armády s vojsky NATO přinesla plody. Rusové se naučili mnohému ze západoevropského vojenského umění a nejspíš už i řadoví vojáci mají jakési ponětí o účinné taktice blízkého boje.

Obrana proti elektromagnetickému impulsu

Krymská krize vypukla po vyhlášení nenadálé prověrky ruských vojsk v západní části země. Politický svět sice věnuje největší pozornost přesunům vojenské techniky na Krym či do oblastí sousedících s Ukrajinou, těžiště a význam vojenské operace ale leží úplně jinde. Rusko podle veřejně dostupných zdrojů na ruskojazyčném internetu především vybudovalo válečnou strukturu velení, kterou podpořilo uvedením do plného provozu zvláštní spojovací soustavy odolné i proti úderu zbraní hromadného ničení.
Ruská armáda nejspíše zcela oprávněně předpokládá v případě střetu s vojsky NATO reálné nasazení nukleárních zbraní ke zničení či poškození veškerých ruských vojenských IT systémů působením takzvaného elektromagnetického impulsu. (Výbuchem jaderné nálože ve výšce mnoha desítek kilometrů. Kromě již zmíněného efektu by exploze neměla na povrchu země žádný jiný účinek.)
A protože každá armáda chystá obranná opatření podle vlastních operačních plánů, jsou spíše než životy Evropanů v případě vystupňování krize ohroženy naše počítače a vůbec evropská a možná i americká elektrizační soustava.
Navíc v prostoru Severního ledového oceánu probíhá operace, která má za cíl procvičit lodě severní flotily ruského námořnictva v hledání ponorek protivníka. Je nabíledni, že nehledají cvičné cíle, ale americké, francouzské či britské jaderné ponorky. Je nepochybné, že ruská armáda je ve větší válečné pohotovosti, než se na první pohled zdá.

Ruské zbraně

Ruské zbraně vždy patřily k tomu nejlepšímu, co se v dané oblasti ve světě vyskytovalo. Kalašnikovy automaty kalibru 7,62 mm jsou i nadále naprosto vyhovující zbraní, protože v Afghánistánu se ukázalo, že ráže 5,56 mm NATO není úplně vhodná pro vedení paleb pěchoty (i když názory expertů se různí - má sice menší průbojnost, ale protože je lehčí, více jí vojáci unesou, je přesnější a má vyšší ranivý účinek).
Ruské tanky T-80 (pravděpodobně až 8 tisíc kusů) a T-90 (asi více než 700 kusů), které jsou už zcela jistě vybaveny funkční dynamickou ochranou, což nesnižuje jejich bojeschopnost, jako se dělo na začátku čečenské války, patří k vyhovujícím zbraňovým soustavám. Výhodou ruských tanků je schopnost vypouštět z kanónů řízené samonaváděcí rakety proti obrněncům nepřítele, ale i na bojové helikoptéry do vzdálenosti až 5 kilometrů. Původně to byla vlastně z nouze ctnost, protože kvůli velkým tolerancím neměly kanony dostatečnou přesnost.
Palebnou sílu ruského dělostřelectva výrazně umocňují raketometné systémy. Nejmohutnější soustava Směrč (průměr raket 300 milimetrů) umožňuje ostřelovat plošné cíle na vzdálenost 70 až 90 kilometrů přívalem rozličné submunice (protipěchotní, protitankové samonaváděcí, objemově detonující, minové aj.) s ničivou účinností, která je jinak dostupná jen malým jaderným zbraním.
Houfnice D-30 je starou, ale i nadále použitelnou dělostřeleckou zbraní.Houfnice D-30 je starou, ale i nadále použitelnou dělostřeleckou zbraní.
Ruská pozemní armáda disponuje celou škálou prostředků střelby na vzdušné cíle, které při vhodném nasazení mají podobu vícevrstvé obálky. Jednotky v poli chrání postarší soustavy Tunguzka a moderní Pancir-S1 (asi 120 kusů v roce 2012) či nejmodernější TOR M1 (12 bojových vozidel?). Nutno podotknout, že uvedené počty by na obranu tisíců tanků zřejmě nestačily.
Systémy si víceméně poradí jak s letadly, tak i s inteligentní municí (pravděpodobnost zničení cíle 70 až 90 procent dle druhu létajícího prostředku napadení). Cíle ničí buď rychlopalným kanonem, nebo raketou do vzdálenosti až 20 kilometrů. Větší uskupení jsou svěřena raketovému deštníku soustav KUB a modernějších BUK s dosahem dálkovým až 45 kilometrů (podle modifikace a druhu cíle). Soustavy S-300 (Divizním prostředkem je S-300V (asi 200 kusů), zatímco S-300 patří PVOS) a S-400 dovedou ubránit proti všem druhům aerodynamických cílů a balistických raket středního doletu prostory o průměru od tří do čtyř set kilometrů.
Letectvo je vyzbrojeno plně vyhovujícími letouny různého druhu určení. Za pozornost stojí především stíhací přepadové letouny MiG -31 (rychlost Mach 2,83, tedy 3 tisíce kilometrů za hodinu). Primárně slouží k hlídkování na Sibiři a Dálném východě. Spolupracující sestava čtyř letadel je schopná kontrolovat vzdušný prostor široký devět set kilometrů. Letadla MiG- 29, z nichž asi 70% považuje armáda za zastaralé a postupně je vyřazuje, a Su-27 (a následné modifikace) patří stále k plně bojově použitelným strojům. Mimochodem demilitarizované MiGy-29 i Su-27 jsou v USA v soukromém držení.
Ruská protivzdušná obrana by si nejspíše relativně snadno poradila i s letouny se sníženou schopností detekce radary.
Dělostřelecký salvový systém dalekého dosahu Smerč.Dělostřelecký salvový systém dalekého dosahu Smerč.
Rusko je také jadernou mocností prvního řádu. Na rozdíl od Spojených států, které mají strategické rakety umístěné na ponorkách a letadlech, disponuje Rusko i mobilními pozemními strategickými raketami typu Topol M a nově Jars (s vícenásobnou hlavicí). Navíc Rusko jako jediná země na světě již dvakrát vyzkoušela vypálení všech strategických střel z ponořené ponorky. V prvém případě opustilo plavidlo všech 16 raket během asi 180 sekund. V druhém případě 19 raket za obdobnou dobu. Jedna střela selhala (závada na elektrickém systému) a zůstala v šachtě. Moskvu a široké okolí pak chrání plně funkční soustava antiraket A-135 s jadernou hlavicí. Její ústřední článek, radar včasné výstrahy Don-2N byl nedávno uveden do operačního provozu po modernizaci.
Autor:
Vstoupit do diskuse (273 příspěvků)
Zdroj: http://technet.idnes.cz/ruska-armada-cyw-/vojenstvi.aspx?c=A140303_133151_vojenstvi_kuz

Indické noviny: Su-30MKI deklasoval Eurofighter Typhoon

Datum přidání 20.08.2015    Rubrika rubrika: Události     komentáře 57 komentářů    autor autor: Jan Grohmann

Před několik dny skončilo indicko-britské letecké cvičení Indradhanush-4. Během cvičení se na obloze ve cvičných soubojích střetly indické stíhačky Su-30MKI a britské Eurofighter Typhoon. Podle kapitána Ashu Srivastava, velitele indického kontingentu, Su-30MKI v blízkém manévrovém boji zcela deklasovaly stíhačky Eurofighter Typhoon.
Foto: Indičtí a britští piloti stíhaček Su-30MKI a Eurofighter Typhoon; větší foto / Royal Air Force
Foto: Indičtí a britští piloti stíhaček Su-30MKI a Eurofighter Typhoon; větší foto / Royal Air Force

Letecký boj na vizuální dosah

Velitel indického kontingentu kapitán Ashu Srivastav v interview pro indickou televizi NDTV India uvedl, že indické stíhačky Su-30MKI zvítězily ve všech případech při leteckém boji na vizuální dosah WVR (Within Visual Range.) Jde o techniku leteckého souboje, kdy piloti vidí protivníka a snaží se ho vymanévrovat – získat lepší pozici pro střelbu.

Celkově mělo jít o 12 leteckých soubojů a ve všech případech zvítězily Su-30MKI. Šlo o letecké souboje při vzájemné vzdálenosti letadel do 3,5 km za použití naváděných střel vzduch-vzduch krátkého dosahu. Jeden Su-30MKI měl dokonce vymanévrovat dvě britské stíhačky Eurofighter Typhoon. Srivastav ohodnotil výkon svých pilotů jako „výjimečný".

Šlo o souboje „na dotyk" pří nízkých rychlostech a energiích letounů, kde Su-30MKI mohl plně využít vektorování tahu motoru a naopak Eurofighter Typhoon nemohl využít lepší poměr tahu motorů k jednotce hmotnosti a vynikající schopnost provádět bojové otáčky ve vysokých rychlostech.

V následujícím porovnání samozřejmě vynecháme další klíčové parametry, které jsou zásadní pro bojové schopnosti vojenského letectva – výcvik pilotů a pozemního personálu, nasaditelnost letadel (údržba, náhradní díly) nebo dokonce zapojení dalších specializovaných letadel (letadla elektronického boje, AWACS, atd.).

Ukázal se tedy Su-30MKI jako lepší letoun? Britský deník The Independent oslovil člena Královského letectva RAF (Royal Air Force) s žádosti o komentář. „Musí zde být nějaké zamlžení vzpomínek při cestě zpět do Indie, protože titulky v indických novinách nemají v jakékoliv podobě nebo formě žádný vztah k výsledkům taktických scénářů dokončených při cvičení," uvedl nejmenovaný zdroj pro The Independent. Prohlášení Srivastava mělo směřovat údajně „čistě domácímu publiku."

Video: Indické Su-30MKI ve Velké Británii. / YouTube

Letecký boj mimo vizuální dosah 

Letadla Indie a Velké Británie rovněž cvičila letecké souboje mimo vizuální dosah BVR (Beyond Visual Range). Podle dohody letadla po sobě střílela střely vzduch-vzduch středního doletu na vzdálenost 40 km (útočící letadla) a 35 km (bránící se letadla).

Při technice BVR papírově Eurofighter Typhoon nad Su-30 MKI vítězí. Hlavní výhodou Eurofighter Typhoon je malý čelní radarový průřez RCS (Radar Cross Section). Podle stránky GlobalSecurity.org je RCS Typhoonu 0,5 m2, zatímco u Su-30MKI 4 m2 – lapidárně řečeno, protivník pomocí radaru Su-30MKI dříve „uvidí".

Výhodou Eurofighter Typhoon je také pokročilejší radar, který jde hůře odhalit, sledovat nebo rušit. Větší čelní průřez dovoluje nést Su-30MKI výkonější radar, ale vysoký výkon dovoluje radar Su-30MKI vystopovat na velkou vzdálenost.

Do třetice výhodou Eurofighter Typhoon nad Su-30MKI je přítomnost útočného a identifikačního systému AIS (Attack and Identification System) – podobné zařízení Su-30MKI chybí. AIS využívá „fúzi dat", když inteligentně zobrazuje pilotovi informace z radaru, infračerveného čidla, systému elektronického boje nebo dalších senzorů (další Typhoony, AWACS, atd.). AIM také automaticky kontroluje vyřazovací výkon radaru s ohledem na možné hrozby.

Naproti tomu Su-30MKI má výhodu v druhém operátorovi zbraňových systémů/piloti, který dokáže monitorovat vzdušnou situaci a může nezávisle na předním pilotovi ovládat (vypínat, zapínat, nastavovat) palubní senzory a zbraňové systémy.

Jak tedy dopadl boj v BVR mezi Su-30MKI a Eurofighter Typhoon? Srivastav v interview nepřiznal příliš úspěchů, pouze dodal, že „to nebylo neočekávané pro indické letectvo ztratit jedno nebo dvě proudová letadla."

Video: Krátká reportáž o cvičení Indradhanush-4. / YouTube

Dostanou se letadla do blízkého souboje?

Pokud se Su-30MKI dostane na „dotyk" k Eurofighter Typoohn, díky vektorování motorů jasně dominuje. Celý problém se tak stačí k „legendární" otázce, zda se v moderním souboji vůbec letadla dostanou do souboje typu WVR při nízkých energiích.

Podle britských expertů, na které se odvolávají indické noviny The Indian Express, se moderní letadla zapletou do blízkého leteckého souboje jen výjimečně. Ostatně na to sazí také nejmodernější F-35 Lightning II, který v obratnosti nijak nevyniká (nebo dokonce zaostává) za F-16 Fighting Falcon.

Bývalý indický letecký maršál a bývalý, Harishe Masanda, však nesouhlasí. „Vše, co závisí na elektronice, ať už u WVR nebo BVR, bude mít protiopatření nebo proti-protiopatření. Pokud se střetnou dva vyrovnání bojovníci, jeden se musí dostat do boje z blízka, pokud chce získat převahu," míní Masand.

Vyvodit závěr z podobných cvičení je velmi obtížné. Cílem je především studovat techniku oponenta a dozvědět se více o jeho taktice a strategii. Při podobných cvičení tak záměrně letadla (kvůli utajení) nepoužívají plně své bojové schopnosti – například radarové frekvence používané v bojových podmínkách.

The Indian Express navíc připomíná - pokud by Su-30MKI byl tak výjimečný letoun, proč se do finále programu MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft ) dostaly právě stíhačky Eurofighter Typhoon a Rafale? „Proč nevybrali Su-30MKI, když mohli ušetřit peníze a nepříjemnosti?" uzavírá svůj článek The Indian Express.