Povinná akcia - 20 november
Hlavná jaskyniarska sezóna roka je už za nami. Nečakáme už žiadne skvelé akcie ani prekvapenia, len bežnú rutinnú
prácu v Hlinenej stene prípadne sa v zimných mesiacoch pustíme do kopania povrchovej sondy v lese nad Udavačkou....
Voda mala 5,7 stupňa boli sme v nej po západe slnka.....
Peťo zhadzuje skladačku blokov na ľavoboku.....
Odprataný násyp kde bola registrovaná počas holomrazov námraza ale zatiaľ sa tu nič výraznejšie neobjavilo....
Už si tu nepodávame lopatky......
Vodou leptaný vápenec priamo s čelby.....
Skúšame vyprázdniť tento úzky kanál..... je plný jemného sypkého naplaveného sedimentu.....
Podvečerná atmosféra na základni. Ráno tu boli otužilci už sme ich nestihli pricestovali sme tesne po jedenástej.
Nekúrili a sparťansky sa prezliekali na verande bola celá premočená. Skrátka prvá liga na studenej voode. My sme
sa opäť prepadli do úrovne hlboko pod pokročilých....
Tu sa tiež nedajú čakať rýchle postupy. Je to o drine bez istého postupu.... tu musíme ísť iba tadiaľ kadiaľ nás
to pustí....
Modelované kúsky horniny
Blok ktorý sme zhodili z ľavoboku
Nuž a boli sme monitorovať aj uzáver Ľudmily, keďže je o ňu v poslednej dobe taký záujem.....
Svetlo v Duši.......
Blok z jazernými sintrami...... taký som tu ešte nevidel... väčšina sintrou čo tu boli je už rozobraná zberateľmi.
Je len otázkou času kedy zmizne aj tento blok, asi nebol dobrý počin rozbiť tú lomovú stenu
Kým sa odkontroluje uzáver dá to dosť času a a to menej ho potom máme dolu v sonde.....
Na základni sme nenašli kľúče od drevárne tak že s kúpanim po akcii bude problém....
Ale dúfame že nejaké drevo nazbierame hore nad lomom a predsa len zakúrime.....
Ponáhlame sa aby sme stíhali celý dnešný program....
„Zavřít vzdušný prostor v Sýrii nejsou Američané schopni. Jediný stát, který může uzavřít syrský vzdušný prostor, je Rusko. Rusko má absolutní převahu ve vzduchu. Pokud by Rusové chtěli, potom by v Sýrii museli i vrabci chodit pěšky…“ (německý generál Harald Kouyate)
ŽIVOT PO ŽIVOTE EXISTUJE
Britští a němečtí vědci dokázali ve dvou studiích, že existuje nějaká forma života po smrti
- Vytvořeno 5. 12. 2016 15:42
Britští a němečtí vědci potvrdili, že po
smrti existuje nějaká forma života. Tento hromující závěr je založen na
výsledcích dvou různých evropských studií za použití nových typů
medicínsky kontrolovaných zážitků blízkosti smrti, které umožňují, aby
pacienti byli na téměř 20 minut uvedeni do „klinické smrti“, aby byli
poté znovu oživeni.
V britské studii to byl výzkumný projekt
velkého rozsahu s účastí více než 2 000 lidí – kdy vědci potvrdili, že
vědomí pokračovalo i poté, co se srdce zastavilo.
Panovalo přesvědčení, že mozek by
měl veškerou aktivitu zastavit 30 sekund poté, co srdce zastaví
pumpování krve do těla, a s tím, že zanikne i vědomí.
Avšak šokující výzkum z University of Southamton dokázal,
že „klinicky mrtví“ lidé mají nadále myšlenky – a rovněž odhalil zatím
nejpřesvědčivější vědecký důkaz reálnosti zážitků vystoupení „mimo
tělo“.
Vedoucí výzkumník Dr. Sam Parnia řekl: „V
rozporu s tím, jak je to vnímáno, není smrt konkrétní okamžik, nýbrž
potenciálně zvratný proces, k němuž dochází po závažných onemocněních
nebo úrazech způsobujících zástavu funkce srdce, plic a mozku. Když se
ale provedou pokusy o zvrácení tohoto procesu, tak se to označuje jen za
‚zástavu srdce‘, ovšem když se tyto pokusy nezdaří, označuje se to za
‚smrt‘.“
Z 2 060 pacientů z Rakouska, USA a z
Británie, kteří byli při této studii vyzpovídáni poté, co přežili
zástavu srdce, jich téměř 40 procent řeklo, že si vybavují určitou formu
vědomí poté, co byli prohlášeni za klinicky mrtvé. Dr. Parnia
pokračoval: „To naznačuje, že původně se takováto mentální aktivita
mohla projevovat u ještě více lidí, ti ale po vzkříšení o své vzpomínky
přišli v důsledku poškození mozku nebo účinků podávaných sedativ
ovlivňujících vybavování vzpomínek.“
Snad nejvýznamnějším zjištěním v Britské
studii byl 57 letý muž, který je prvním vědecky potvrzeným pacientem se
zážitkem výstupu „mimo tělo“. Ten muž byl schopen si s ohromující
přesností vybavit, co se kolem něj poté, co dočasně zemřel, dělo. Dr.
Parnia pokračoval: „To je velice významné, protože se často
předpokládalo, že zážitky vztahující se k smrti jsou nejspíše halucinace
nebo iluze, k nimž dochází buď před zástavou srdce, nebo poté, kdy bylo
srdce úspěšně restartováno, ale že to není zážitek korespondující s tou
‚skutečnou‘ událostí, kdy už srdce nebije. V tomto případě ale k vědomí
a k uvědomování si skutečnosti docházelo během tříminutového období,
kdy srdce vůbec nebilo.“
Britská studie byla publikována
v žurnálu Resuscitation a je teď k dispozici na internetu - a její
závěry podporuje i souběžná německá studie z Technische Universität v
Berlíně.
Německá studie proběhla na 944
dobrovolnících přivedených během posledních čtyř let pod lékařským
vedením do zážitku blízkosti smrti a využívala složitou směs léků včetně
epinephrinu a dimethyltryptaminu, která umožnila, aby tělo přežilo stav
„klinické smrti“ a bylo bez poškození znovu oživeno.
Dobrovolníci byli uvedeni stavu
dočasného kómatu vyvolaného směsí jiných léků, které musely být během
procesu znovu oživení o 18 minut později filtrovány ozónem.
Vědci z tohoto týmu vedeného Dr.
Bertholdem Ackermannem tyto operace monitorovali a posbírali výpovědi
těchto subjektů. Ač existovala mezi různými jednotlivci určitá mírná
variabilita, tak všechny subjekty měly určité vzpomínky na období své
klinické smrti – a velká většina z nich popsala velice podobné prožitky.
„K nejběžnějším vzpomínkám patřily
pocity odloučení od těla, pocity vznášení se, naprostého klidu, bezpečí,
tepla, zážitky absolutního rozplývání a přítomnost vše pronikajícího
světla.“
Tito vědci říkají, že jsou si dobře
vědomi, že mnohé z jejich závěrů by mohly mnoho lidí šokovat. Pan
Ackermann řekl, že to vypadá, že náboženská víra těchto různých subjektů
nevytvářela žádné rozdíly, co se týče jejich vnímání a prožitků, jaké
tyto subjekty na konci experimentu popsaly. K dobrovolníkům patřili
členové různých křesťanských denominací, muslimové, judaisté, hinduisté a
ateisté.
„Vím, že naše závěry by mohly představami mnohých lidí otřást,“ říká pan Ackermann. „My
jsme ale právě tak trochu zodpověděli jednu z největších otázek v
historii lidstva, a tak doufám, že nám to tito lidé budou moci
prominout. Ano, existuje život po smrti a vypadá to, jako by to platilo
pro všechny.“
Zdroj: wire.com
TOTALITA SA ŠÍRI AKO MOR PRÁVE ZO ZÁPADU....
Šiřte, než bude pozdě. Česká vláda se rozhodla změnit ČR v totalitní stát. Tohle čeká každého občana...
By
Redakce
lis 30,
2016
V Poslanecké sněmovně leží novela
telekomunikačních zákonů, která by podle návrhu ministerstva obrany měla
dát vojenské kontrarozvědce neuvěřitelné pravomoci. Bez souhlasu soudu
bude moci vojenská tajná služba hromadně sbírat veškerá data o českých
občanech a jejich komunikacích. Informaci přinesl iDnes. Týkalo by se to
sběru a shromažďování veškerých emailů obyvatel ČR, které odešlou ze
svých zařízení.
Dále by docházelo ke kolekci všech
SMS zpráv odeslaných z mobilních zařízení. Operátoři mobilních sítí a
poskytovatelé internetu by byli povinni do svých sítí nainstalovat tzv.
black boxy, resp. černé schránky, které by archivovaly veškerá
protékající data a následně je třídily pomocí algoritmu na tzv. „Big
Data“, což je nové odvětví v IT, které se zabývá hromadným zpracováním
obrovských dat. Mělo by tedy jít o stejný systém špehování občanů, který
probíhá v USA v rámci programů XKeyScore a Prism, které odhalil Edward
Snowden.
Redakce AE News získala k celé kauze
výbušné interní informace z blízkosti bezpečnostních složek a je velice
alarmující, že sběr dat a jejich analýzu by měla zajišťovat
infrastruktura americké firmy Oracle, která spolupracuje s americkou
agenturou pro národní bezpečnost (NSA) na realizaci programů XKeyScore a
Prism v USA. Vyvstává tady hned dvojí riziko. Kromě toho, že je
naprosto skandální, že po 27 letech od revoluce se z České republiky
stane totalitní stát špehující veškerou soukromou komunikaci svých
občanů, tak zároveň zde vyvstávají obavy, že nashromážděná data budou
zpracovávána algoritmem a programovým cloudově založeným řešením
vyvinutým pro americké tajné služby. Zpracování velkých dat se v
poslední době stává prioritou pro tajné služby, které v analýze těchto
dat vidí obdobu „Minority Report“ efektu, předvídání teroristických
útoků. Problémem je, že země, která vymění svojí svobodu za bezpečnost,
si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.
Systém hromadného sběru dat a
soukromých komunikací občanů je počátek konce demokracie v České
republice. Je to počátek vzniku policejního státu, který bude nejen číst
vaše emaily a esemesky, ale bude je i archivovat po celá dlouhá
desetiletí. Data budou moci být využívána k vydírání, k manipulování a
donucování politiků a významných osob v budoucnu, protože díky
nashromážděným datům budou tajné služby vědět, že dotyčný politik má
milenku, nebo že má nezvyklou sexuální úchylku, nebo že třeba jel v
kurzovém sázení na nelegálním sázkovém serveru. Když se podíváte do
Německa, jak poslušně Angela Merkel poslouchá globalisty, musí vám
dojít, že nasbírané informace o Merkelové jsou neocenitelným nástrojem
ovládání Německa.
Další hrozbou je navrhovaná koncepce
špehování komunikace. Krabička u mobilního operátora nebo ISP
poskytovatele by de facto fungovala jako MITM prvek pro útok skrze
prostředníka. V programu XKeyScore bylo podvrhování bezpečnostních
certifikátů pro SSL komunikaci realizováno přímo s certifikačními
autoritami. Takže ani šifrovaná HTTPS komunikace v prohlížeči není v
takovém případě bezpečná. Tajná služba tak získá přístupy k vašim
zabezpečeným stránkám, k přihlašovacím účtům např. na Skype a
pochopitelně i k emailům. Systémy XKeyScore a Prism tato data četly
přímo z nešifrovaných cloudových úložišť Google a dalších velkých
internetových firem. Jenom pouhá představa, že stejný hromadný sběr chce
realizovat vojenská tajná služba ČR, je opravdu znepokojující.
Je třeba si uvědomit, že vojáci
pochopitelně nemají sami o sobě kapacity na uchovávání a zpracovávání
Big Data. Nepřekvapuje nás proto, že v celé věci se bude angažovat
Oracle a podle všeho i IBM. Jenže to znamená, že data s největší
pravděpodobností opustí Českou republiku a v rámci cloudových analýz a
metadatových operací budou data českých občanů rotovat mezi americkými a
zahraničními servery. Je zde i velmi významná souhra se systémem EET.
Špehování občanů rozvědkou a sběr soukromých dat bez souhlasu soudu je v
rozporu s právními principy republiky na ochranu soukromí. Sběr dat by
podle novely se měl týkat veškerých uživatelských dat, takže nejenom
emailů a SMS zpráv, ale i webových stránek a v neposlední řadě diskusí a
diskusních příspěvků. Tato povinnost sběru by přímo vyplývala z novely
zákona.
Takto nashromážděná data se potom
mohou stát předmětem kšeftů na černém trhu, protože tímto způsobem půjde
špehovat členy vlády, poslance, obchodníky, podnikatele, prezidenta
republiky. Big Data jsou obrovský trychtýř, do kterého spadne úplně
všechno o vás. Analytické rozhraní Oraclu potom o vás vytvoří profil,
vaše zvyky, kam chodíte, co kupujete, s kým se stýkáte. Rozvětvená síť
vazeb, GPS souřadnic, platebních údajů, SMS zpráv a emailů potom nabídne
tajné službě a vládě kompletní rekonstrukci vašeho soukromí a rodinných
vztahů. Jak je možné, že 27 let po revoluci je něco takového jako
novela v poslanecké sněmovně? Špehování občanů a hromadný sběr dat,
emailů, SMS a webových stránek je začátkem návratu předlistopadové éry
StB.
Shromažďování dat ve velkém o
občanech je jedním z hlavních symbolů diktatury. Pod záminkou boje proti
teroru a posílení bezpečí se tajné služby zmocní vašeho soukromí. A
pokud se stanete nepohodlným, vytáhnou na vás špínu z vašeho soukromí z
doby před mnoha lety. Nikdo už mainstreamu pomalu nevěří. Lidé se obrací
k alternativě. Volby v USA to jen potvrdily. Tajné služby tak musí
začít špehovat celý národ, aby měly kontrolu nad lidmi, aby tajné služby
viděly do budoucna a mohli odhadovat z emailů a SMS, kde se domlouvá
jaká demonstrace, kde bude jaké setkání aktivistů v jakém bytě, v jakém
domě, aby tam zavčas tajná služba mohla nainstalovat odposlechy.
Data bude zpracovávat americká
technologie a americká infrastruktura. Kdo dal tajné službě mandát k
takovým pravomocem? Proč poslanci nesmetli tento návrh novely ze stolu
jako neakceptovatelný a v rozporu s ochranou soukromí občanů? Proč Česko
potají a potichu zavádí systémy odvozené od amerických programů
XKeyScore a Prism? Co chtějí tajné služby vyčíst z komunikací občanů? Že
jsou lidé naštvaní? Že jsou nespokojení, že 27 let po revoluci berou
jenom 32% mzdy, než kolik berou zaměstnanci v Německu, ale nájmy a ceny
zboží jsou v ČR s Německem srovnatelné? Není to náhodou tak, že režim se
nebojí ani tak teroristů, jako spíš vlastních občanů, kteří by mohli
začít volat po exitech podobně jako Britové nebo američtí voliči? Kdopak
cinkal v listopadu 1989 klíči, aby za 27 let tajná služba četla lidem
soukromé zprávy a poštu? Zamysleme se nad tím, co se děje se svobodou v
České republice. Zamysleme se, dokud je čas.
Zdroj: 1
„Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?“
„Protože jsme chytřejší než ostatní, Edwarde“
„Chytřejší?“
„Ano, dokážeme toho prodat daleko méně, než všichni ostatní.“
„Ale dědečku, my jsme se v ekonomii učili, že nejlépe na tom jsou ti, kteří toho dokáží prodat nejvíce a ...“
„Víš, Edwarde, až budeš starší pochopíš, že je rozdíl mezi poučkami, které jsou určené veřejnosti a které nefungují a mezi těmi, které tvoří naše rodinné bohatství a štěstí.“
„Dědečku, myslím, že už jsem dospělý. Prozradíš mi to tajemství?“
„Ano, myslím že ano. Chvilku tady počkej.“
O 5 minut později...
„Podívej, Edwarde.“
„Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?“
„Žáby jsou základem naší filozofie. To ony nám dokázaly vydělat veškeré jmění. Ale nesmíš toto tajemství nikdy a nikomu sdělit. Přísahej!“
„Přísahám.“
„Vezmi kotlík a naber do něho vodu.“
„Ano, dědečku.“
Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice, kterou postavil na zem. Pod hrncem zapálil malinký, sotva viditelný plamínek a vložil do něho teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů.
„Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné tajemství, které dnes předám já tobě.“
Teploměr ukazoval 30 stupňů. Starý pán posunul hrnec s vodou trošku mimo ohniště, aby plamínek nádobu jen tak tak olizoval. Žába uvnitř udělala několik temp a posadila se na dno.
„Automobil bylo velmi, ale velmi složité zařízení z mnoha šroubků, kol a jiných součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila přesně podle jeho přání.“
„Nerozumím tomu.“
„No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho.“
Rtuť se pomaličku převezla přes číslo 34.
„Hm, takhle? Co je tohle?“
„To jsou kola. Sloužila k tomu, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se lezlo dovnitř.“
„Dovnitř? Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?“
„Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, tam si sedl a řídil – točil tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý.“
„A jak člověk šlapal?“
„Nešlapal. Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto jezdilo samo.“
„Vypadá to zvláštně – kde jsi se to dozvěděl?“
„Povídám ti, od svého otce. Stejně, jako jsi se to teď dozvěděl ty.“
„A proč už dnes nevyrábíme auta?“
„To se ti právě chystám vysvětlit - řeknu ti všechno, co vím. Vyrobit takové auto bylo poměrně dost drahé. A první věc, kterou lidi vždycky zajímalo, bylo jak co nejvíce ušetřit. Hlavním problémem výroby byla nutnost zaměstnávat odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Takových lidí bylo málo a byli drazí. Můj pra...praděd si spočítal, že když místo drahých a nenahraditelných všeumělů zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice, kteří zvládnou alespoň základní úkony, a každý z nich bude dělat jen jednu jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších dělníků a ještě ušetří. Navíc si dělník nemohl moc vyskakovat, protože kdyby to udělal, okamžitě mu práci sebral a zaměstnal místo něho jiného dělníka. Ten se jeho práci naučil za jeden až dva dny a vykonával jí stejně dobře. A neremcal. Pokud ano, cyklus se zopakoval.“
„Takže výroba se vlastně zlevnila!“
„Ano, dramaticky. Náš praděd udělal správný krok – dokázal prodat méně práce než ostatní a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích zákazníků lépe.“
Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla oči dovnitř hlavy.
„A co bylo pak? S autem?“
„S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na těstoviny.“
„Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec.“
„To bylo ale hrozně nezdravé!“
„Tenkrát ne. Jenže vejce byly drahé, a tvořily zhruba polovinu ceny balíčku těstovin. A můj praděd, moudrý muž si spočítal, že když investuje peníze do reklamy, kde lidi přesvědčí o tom, že vejce vlastně škodí zdraví, dokáže vyrobit těstoviny za polovinu ceny než ostatní, a hodně na tom vydělá. A lidi budou rádi, že žijí zdravěji a vůbec jim nebude vadit, že těstoviny už nechutnají tak, jako dříve. Byly přece zdravější.“
Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42.
„A co ostatní výrobci? Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili kupovat u ostatních!“
„Ano, zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec těstoviny bez vajec kupovala většina, takže na výrobce nezdravých těstovin už nezbylo místo na trhu.“
„Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?“
„Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník.“
„A protože jsme toho dokázali prodat zákazníkům méně než ostatní, vydělali jsme více peněz.“
Teploměr ukazoval 46 stupňů.
„A co bylo s těstovinami dál?“
„Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů.“
„Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa.“
„Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?“
„To už nikdo neví. Pravda je to, že mého praděda napadlo, že když začne do masa postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu. A protože se to nedalo jíst, použil opět tu stejnou fintu, jako u těstovin. A snížil cenu.“
Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla.
„Takže opět dokázal prodat zákazníkům méně masa než ostatní a na tom vydělal!“
„Ano. Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója, a jak chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka, skutečně jim bude chutnat. A vždycky, vždycky rozhoduje nakonec cena. Ostatní parametry jsou sekundární.“
Rtuť postoupila k pětapadesátce.
„A co bylo dál?“
„Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a přestali vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná pasta. Vydělali balík. Pak přišlo na řadu zemědělství. Rychlili jsme rajčata a pomocí levných hnojiv jich dokázali vyrobit tuny. Vydělal se další balík. A dnes máme mlékárnu.“
Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně.
„Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?“
Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla oči dovnitř hlavy.
„Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho bohatství. A teď si vezmi auto, a utíkej domů, maminka tě už bude hledat.“
Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem „Sportovní automobil – pro zdravé nohy“ a vyndal jednu tabletku. Spolkl jí a běžel směrem od dědovy jeskyně po svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina bydlela.
Stál a přemýšlel. Cítil, jak je na dědu pyšný.
Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít mléko. To dobré a zdravé, křišťálově průhledné mléko.
To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ty ošklivé, mokvavé vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po celém těle a bolely mnohem víc, než řídké kosti, které když se zlomily, odmítaly srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek vlasů.
Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.
V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.
Je krásné ...
Autor Mirun chlívek (Literární počiny) - vydáno 16.4.2004
Kdesi
na místě, které není podobné žádnému které známe, si povídají dva cizí
lidé, kteří nejsou podobní nikomu koho známe o věcech, které se nikdy
nemohly stát.
„Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?“
„Protože jsme chytřejší než ostatní, Edwarde“
„Chytřejší?“
„Ano, dokážeme toho prodat daleko méně, než všichni ostatní.“
„Ale dědečku, my jsme se v ekonomii učili, že nejlépe na tom jsou ti, kteří toho dokáží prodat nejvíce a ...“
„Víš, Edwarde, až budeš starší pochopíš, že je rozdíl mezi poučkami, které jsou určené veřejnosti a které nefungují a mezi těmi, které tvoří naše rodinné bohatství a štěstí.“
„Dědečku, myslím, že už jsem dospělý. Prozradíš mi to tajemství?“
„Ano, myslím že ano. Chvilku tady počkej.“
O 5 minut později...
„Podívej, Edwarde.“
„Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?“
„Žáby jsou základem naší filozofie. To ony nám dokázaly vydělat veškeré jmění. Ale nesmíš toto tajemství nikdy a nikomu sdělit. Přísahej!“
„Přísahám.“
„Vezmi kotlík a naber do něho vodu.“
„Ano, dědečku.“
Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice, kterou postavil na zem. Pod hrncem zapálil malinký, sotva viditelný plamínek a vložil do něho teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů.
„Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné tajemství, které dnes předám já tobě.“
Teploměr ukazoval 30 stupňů. Starý pán posunul hrnec s vodou trošku mimo ohniště, aby plamínek nádobu jen tak tak olizoval. Žába uvnitř udělala několik temp a posadila se na dno.
„Automobil bylo velmi, ale velmi složité zařízení z mnoha šroubků, kol a jiných součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila přesně podle jeho přání.“
„Nerozumím tomu.“
„No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho.“
Rtuť se pomaličku převezla přes číslo 34.
„Hm, takhle? Co je tohle?“
„To jsou kola. Sloužila k tomu, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se lezlo dovnitř.“
„Dovnitř? Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?“
„Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, tam si sedl a řídil – točil tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý.“
„A jak člověk šlapal?“
„Nešlapal. Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto jezdilo samo.“
„Vypadá to zvláštně – kde jsi se to dozvěděl?“
„Povídám ti, od svého otce. Stejně, jako jsi se to teď dozvěděl ty.“
„A proč už dnes nevyrábíme auta?“
„To se ti právě chystám vysvětlit - řeknu ti všechno, co vím. Vyrobit takové auto bylo poměrně dost drahé. A první věc, kterou lidi vždycky zajímalo, bylo jak co nejvíce ušetřit. Hlavním problémem výroby byla nutnost zaměstnávat odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Takových lidí bylo málo a byli drazí. Můj pra...praděd si spočítal, že když místo drahých a nenahraditelných všeumělů zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice, kteří zvládnou alespoň základní úkony, a každý z nich bude dělat jen jednu jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších dělníků a ještě ušetří. Navíc si dělník nemohl moc vyskakovat, protože kdyby to udělal, okamžitě mu práci sebral a zaměstnal místo něho jiného dělníka. Ten se jeho práci naučil za jeden až dva dny a vykonával jí stejně dobře. A neremcal. Pokud ano, cyklus se zopakoval.“
„Takže výroba se vlastně zlevnila!“
„Ano, dramaticky. Náš praděd udělal správný krok – dokázal prodat méně práce než ostatní a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích zákazníků lépe.“
Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla oči dovnitř hlavy.
„A co bylo pak? S autem?“
„S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na těstoviny.“
„Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec.“
„To bylo ale hrozně nezdravé!“
„Tenkrát ne. Jenže vejce byly drahé, a tvořily zhruba polovinu ceny balíčku těstovin. A můj praděd, moudrý muž si spočítal, že když investuje peníze do reklamy, kde lidi přesvědčí o tom, že vejce vlastně škodí zdraví, dokáže vyrobit těstoviny za polovinu ceny než ostatní, a hodně na tom vydělá. A lidi budou rádi, že žijí zdravěji a vůbec jim nebude vadit, že těstoviny už nechutnají tak, jako dříve. Byly přece zdravější.“
Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42.
„A co ostatní výrobci? Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili kupovat u ostatních!“
„Ano, zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec těstoviny bez vajec kupovala většina, takže na výrobce nezdravých těstovin už nezbylo místo na trhu.“
„Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?“
„Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník.“
„A protože jsme toho dokázali prodat zákazníkům méně než ostatní, vydělali jsme více peněz.“
Teploměr ukazoval 46 stupňů.
„A co bylo s těstovinami dál?“
„Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů.“
„Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa.“
„Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?“
„To už nikdo neví. Pravda je to, že mého praděda napadlo, že když začne do masa postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu. A protože se to nedalo jíst, použil opět tu stejnou fintu, jako u těstovin. A snížil cenu.“
Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla.
„Takže opět dokázal prodat zákazníkům méně masa než ostatní a na tom vydělal!“
„Ano. Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója, a jak chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka, skutečně jim bude chutnat. A vždycky, vždycky rozhoduje nakonec cena. Ostatní parametry jsou sekundární.“
Rtuť postoupila k pětapadesátce.
„A co bylo dál?“
„Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a přestali vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná pasta. Vydělali balík. Pak přišlo na řadu zemědělství. Rychlili jsme rajčata a pomocí levných hnojiv jich dokázali vyrobit tuny. Vydělal se další balík. A dnes máme mlékárnu.“
Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně.
„Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?“
Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla oči dovnitř hlavy.
„Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho bohatství. A teď si vezmi auto, a utíkej domů, maminka tě už bude hledat.“
Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem „Sportovní automobil – pro zdravé nohy“ a vyndal jednu tabletku. Spolkl jí a běžel směrem od dědovy jeskyně po svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina bydlela.
Stál a přemýšlel. Cítil, jak je na dědu pyšný.
Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít mléko. To dobré a zdravé, křišťálově průhledné mléko.
To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ty ošklivé, mokvavé vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po celém těle a bolely mnohem víc, než řídké kosti, které když se zlomily, odmítaly srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek vlasů.
Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.
V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára