štvrtok, 1. decembra 2016




     Povinná akcia - 20 november
     Hlavná jaskyniarska sezóna roka je už za nami. Nečakáme už žiadne skvelé akcie ani prekvapenia, len bežnú rutinnú
     prácu v Hlinenej stene prípadne sa v zimných mesiacoch pustíme do kopania povrchovej sondy v lese nad Udavačkou....

            S Peťom sme vybehli opäť nad jazero k nášmu banskému dielu.....
            Voda mala 5,7 stupňa boli sme v nej po západe slnka.....
            Peťo zhadzuje skladačku blokov na ľavoboku.....
           Odprataný násyp kde bola registrovaná počas holomrazov námraza ale zatiaľ sa tu nič výraznejšie neobjavilo....
           Už si tu nepodávame lopatky......
            Vodou leptaný vápenec priamo s čelby.....
            Skúšame vyprázdniť tento úzky kanál..... je plný jemného sypkého naplaveného sedimentu.....
             Podvečerná atmosféra na základni. Ráno tu boli otužilci už sme ich nestihli pricestovali sme tesne po jedenástej.
             Nekúrili a sparťansky sa prezliekali na verande bola celá premočená. Skrátka prvá liga na studenej voode. My sme
             sa opäť prepadli do úrovne hlboko pod pokročilých....
            Tu sa tiež nedajú čakať rýchle postupy. Je to o drine bez istého postupu.... tu musíme ísť iba tadiaľ kadiaľ nás
            to pustí....
            Modelované kúsky horniny
             Blok ktorý sme zhodili z ľavoboku
            Nuž a boli sme monitorovať aj uzáver Ľudmily, keďže je o ňu v poslednej dobe taký záujem.....
          Svetlo v Duši.......
             Blok z jazernými sintrami...... taký som tu ešte nevidel... väčšina sintrou čo tu boli je už rozobraná zberateľmi.
             Je len otázkou času kedy zmizne aj tento blok, asi nebol dobrý počin rozbiť tú lomovú stenu
            Kým sa odkontroluje uzáver dá to dosť času a a to menej ho potom máme dolu v sonde.....
            Na základni sme nenašli kľúče od drevárne tak že s kúpanim po akcii bude problém....
             Ale dúfame že nejaké drevo nazbierame hore nad lomom a predsa len zakúrime.....
            Ponáhlame sa aby sme stíhali celý dnešný program....


„Zavřít vzdušný prostor v Sýrii nejsou Američané schopni. Jediný stát, který může uzavřít syrský vzdušný prostor, je Rusko. Rusko má absolutní převahu ve vzduchu. Pokud by Rusové chtěli, potom by v Sýrii museli i vrabci chodit pěšky…“ (německý generál Harald Kouyate)

ŽIVOT PO ŽIVOTE EXISTUJE

Britští a němečtí vědci dokázali ve dvou studiích, že existuje nějaká forma života po smrti

    Britští a němečtí vědci potvrdili, že po smrti existuje nějaká forma života. Tento hromující závěr je založen na výsledcích dvou různých evropských studií za použití nových typů medicínsky kontrolovaných zážitků blízkosti smrti, které umožňují, aby pacienti byli na téměř 20 minut uvedeni do „klinické smrti“, aby byli poté znovu oživeni.
    V britské studii to byl výzkumný projekt velkého rozsahu s účastí více než 2 000 lidí – kdy vědci potvrdili, že vědomí pokračovalo i poté, co se srdce zastavilo.
    Panovalo přesvědčení, že mozek by měl veškerou aktivitu zastavit 30 sekund poté, co srdce zastaví pumpování krve do těla, a s tím, že zanikne i vědomí.
    Avšak šokující výzkum z University of Southamton dokázal, že „klinicky mrtví“ lidé mají nadále myšlenky – a rovněž odhalil zatím nejpřesvědčivější vědecký důkaz reálnosti zážitků vystoupení „mimo tělo“.
    Vedoucí výzkumník Dr. Sam Parnia řekl: „V rozporu s tím, jak je to vnímáno, není smrt konkrétní okamžik, nýbrž potenciálně zvratný proces, k němuž dochází po závažných onemocněních nebo úrazech způsobujících zástavu funkce srdce, plic a mozku. Když se ale provedou pokusy o zvrácení tohoto procesu, tak se to označuje jen za ‚zástavu srdce‘, ovšem když se tyto pokusy nezdaří, označuje se to za ‚smrt‘.“
    Z 2 060 pacientů z Rakouska, USA a z Británie, kteří byli při této studii vyzpovídáni poté, co přežili zástavu srdce, jich téměř 40 procent řeklo, že si vybavují určitou formu vědomí poté, co byli prohlášeni za klinicky mrtvé. Dr. Parnia pokračoval: „To naznačuje, že původně se takováto mentální aktivita mohla projevovat u ještě více lidí, ti ale po vzkříšení o své vzpomínky přišli v důsledku poškození mozku nebo účinků podávaných sedativ ovlivňujících vybavování vzpomínek.“
    Snad nejvýznamnějším zjištěním v Britské studii byl 57 letý muž, který je prvním vědecky potvrzeným pacientem se zážitkem výstupu „mimo tělo“. Ten muž byl schopen si s ohromující přesností vybavit, co se kolem něj poté, co dočasně zemřel, dělo. Dr. Parnia pokračoval: „To je velice významné, protože se často předpokládalo, že zážitky vztahující se k smrti jsou nejspíše halucinace nebo iluze, k nimž dochází buď před zástavou srdce, nebo poté, kdy bylo srdce úspěšně restartováno, ale že to není zážitek korespondující s tou ‚skutečnou‘ událostí, kdy už srdce nebije. V tomto případě ale k vědomí a k uvědomování si skutečnosti docházelo během tříminutového období, kdy srdce vůbec nebilo.“
    Britská studie byla publikována v žurnálu Resuscitation a je teď k dispozici na internetu  - a její závěry podporuje i souběžná německá studie z Technische Universität v Berlíně.
    Německá studie proběhla na 944 dobrovolnících přivedených během posledních čtyř let pod lékařským vedením do zážitku blízkosti smrti a využívala složitou směs léků včetně epinephrinu a dimethyltryptaminu, která umožnila, aby tělo přežilo stav „klinické smrti“ a bylo bez poškození znovu oživeno.
    Dobrovolníci byli uvedeni stavu dočasného kómatu vyvolaného směsí jiných léků, které musely být během procesu znovu oživení o 18 minut později filtrovány ozónem.
    Vědci z tohoto týmu vedeného Dr. Bertholdem Ackermannem tyto operace monitorovali a posbírali výpovědi těchto subjektů. Ač existovala mezi různými jednotlivci určitá mírná variabilita, tak všechny subjekty měly určité vzpomínky na období své klinické smrti – a velká většina z nich popsala velice podobné prožitky.
    „K nejběžnějším vzpomínkám patřily pocity odloučení od těla, pocity vznášení se, naprostého klidu, bezpečí, tepla, zážitky absolutního rozplývání a přítomnost vše pronikajícího světla.“
    Tito vědci říkají, že jsou si dobře vědomi, že mnohé z jejich závěrů by mohly mnoho lidí šokovat. Pan Ackermann řekl, že to vypadá, že náboženská víra těchto různých subjektů nevytvářela žádné rozdíly, co se týče jejich vnímání a prožitků, jaké tyto subjekty na konci experimentu popsaly. K dobrovolníkům patřili členové různých křesťanských denominací, muslimové, judaisté, hinduisté a ateisté.
    „Vím, že naše závěry by mohly představami mnohých lidí otřást,“ říká pan Ackermann. „My jsme ale právě tak trochu zodpověděli jednu z největších otázek v historii lidstva, a tak doufám, že nám to tito lidé budou moci prominout. Ano, existuje život po smrti a vypadá to, jako by to platilo pro všechny.“
    Zdroj: wire.com

    TOTALITA SA ŠÍRI AKO MOR PRÁVE ZO ZÁPADU....

    Šiřte, než bude pozdě. Česká vláda se rozhodla změnit ČR v totalitní stát. Tohle čeká každého občana...

    By  lis 30, 2016


    V Poslanecké sněmovně leží novela telekomunikačních zákonů, která by podle návrhu ministerstva obrany měla dát vojenské kontrarozvědce neuvěřitelné pravomoci. Bez souhlasu soudu bude moci vojenská tajná služba hromadně sbírat veškerá data o českých občanech a jejich komunikacích. Informaci přinesl iDnes. Týkalo by se to sběru a shromažďování veškerých emailů obyvatel ČR, které odešlou ze svých zařízení.
    Dále by docházelo ke kolekci všech SMS zpráv odeslaných z mobilních zařízení. Operátoři mobilních sítí a poskytovatelé internetu by byli povinni do svých sítí nainstalovat tzv. black boxy, resp. černé schránky, které by archivovaly veškerá protékající data a následně je třídily pomocí algoritmu na tzv. „Big Data“, což je nové odvětví v IT, které se zabývá hromadným zpracováním obrovských dat. Mělo by tedy jít o stejný systém špehování občanů, který probíhá v USA v rámci programů XKeyScore a Prism, které odhalil Edward Snowden.
    Redakce AE News získala k celé kauze výbušné interní informace z blízkosti bezpečnostních složek a je velice alarmující, že sběr dat a jejich analýzu by měla zajišťovat infrastruktura americké firmy Oracle, která spolupracuje s americkou agenturou pro národní bezpečnost (NSA) na realizaci programů XKeyScore a Prism v USA. Vyvstává tady hned dvojí riziko. Kromě toho, že je naprosto skandální, že po 27 letech od revoluce se z České republiky stane totalitní stát špehující veškerou soukromou komunikaci svých občanů, tak zároveň zde vyvstávají obavy, že nashromážděná data budou zpracovávána algoritmem a programovým cloudově založeným řešením vyvinutým pro americké tajné služby. Zpracování velkých dat se v poslední době stává prioritou pro tajné služby, které v analýze těchto dat vidí obdobu „Minority Report“ efektu, předvídání teroristických útoků. Problémem je, že země, která vymění svojí svobodu za bezpečnost, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.
    Systém hromadného sběru dat a soukromých komunikací občanů je počátek konce demokracie v České republice. Je to počátek vzniku policejního státu, který bude nejen číst vaše emaily a esemesky, ale bude je i archivovat po celá dlouhá desetiletí. Data budou moci být využívána k vydírání, k manipulování a donucování politiků a významných osob v budoucnu, protože díky nashromážděným datům budou tajné služby vědět, že dotyčný politik má milenku, nebo že má nezvyklou sexuální úchylku, nebo že třeba jel v kurzovém sázení na nelegálním sázkovém serveru. Když se podíváte do Německa, jak poslušně Angela Merkel poslouchá globalisty, musí vám dojít, že nasbírané informace o Merkelové jsou neocenitelným nástrojem ovládání Německa.
    Další hrozbou je navrhovaná koncepce špehování komunikace. Krabička u mobilního operátora nebo ISP poskytovatele by de facto fungovala jako MITM prvek pro útok skrze prostředníka. V programu XKeyScore bylo podvrhování bezpečnostních certifikátů pro SSL komunikaci realizováno přímo s certifikačními autoritami. Takže ani šifrovaná HTTPS komunikace v prohlížeči není v takovém případě bezpečná. Tajná služba tak získá přístupy k vašim zabezpečeným stránkám, k přihlašovacím účtům např. na Skype a pochopitelně i k emailům. Systémy XKeyScore a Prism tato data četly přímo z nešifrovaných cloudových úložišť Google a dalších velkých internetových firem. Jenom pouhá představa, že stejný hromadný sběr chce realizovat vojenská tajná služba ČR, je opravdu znepokojující.
    Je třeba si uvědomit, že vojáci pochopitelně nemají sami o sobě kapacity na uchovávání a zpracovávání Big Data. Nepřekvapuje nás proto, že v celé věci se bude angažovat Oracle a podle všeho i IBM. Jenže to znamená, že data s největší pravděpodobností opustí Českou republiku a v rámci cloudových analýz a metadatových operací budou data českých občanů rotovat mezi americkými a zahraničními servery. Je zde i velmi významná souhra se systémem EET. Špehování občanů rozvědkou a sběr soukromých dat bez souhlasu soudu je v rozporu s právními principy republiky na ochranu soukromí. Sběr dat by podle novely se měl týkat veškerých uživatelských dat, takže nejenom emailů a SMS zpráv, ale i webových stránek a v neposlední řadě diskusí a diskusních příspěvků. Tato povinnost sběru by přímo vyplývala z novely zákona.
    Takto nashromážděná data se potom mohou stát předmětem kšeftů na černém trhu, protože tímto způsobem půjde špehovat členy vlády, poslance, obchodníky, podnikatele, prezidenta republiky. Big Data jsou obrovský trychtýř, do kterého spadne úplně všechno o vás. Analytické rozhraní Oraclu potom o vás vytvoří profil, vaše zvyky, kam chodíte, co kupujete, s kým se stýkáte. Rozvětvená síť vazeb, GPS souřadnic, platebních údajů, SMS zpráv a emailů potom nabídne tajné službě a vládě kompletní rekonstrukci vašeho soukromí a rodinných vztahů. Jak je možné, že 27 let po revoluci je něco takového jako novela v poslanecké sněmovně? Špehování občanů a hromadný sběr dat, emailů, SMS a webových stránek je začátkem návratu předlistopadové éry StB.
    Shromažďování dat ve velkém o občanech je jedním z hlavních symbolů diktatury. Pod záminkou boje proti teroru a posílení bezpečí se tajné služby zmocní vašeho soukromí. A pokud se stanete nepohodlným, vytáhnou na vás špínu z vašeho soukromí z doby před mnoha lety. Nikdo už mainstreamu pomalu nevěří. Lidé se obrací k alternativě. Volby v USA to jen potvrdily. Tajné služby tak musí začít špehovat celý národ, aby měly kontrolu nad lidmi, aby tajné služby viděly do budoucna a mohli odhadovat z emailů a SMS, kde se domlouvá jaká demonstrace, kde bude jaké setkání aktivistů v jakém bytě, v jakém domě, aby tam zavčas tajná služba mohla nainstalovat odposlechy.
    Data bude zpracovávat americká technologie a americká infrastruktura. Kdo dal tajné službě mandát k takovým pravomocem? Proč poslanci nesmetli tento návrh novely ze stolu jako neakceptovatelný a v rozporu s ochranou soukromí občanů? Proč Česko potají a potichu zavádí systémy odvozené od amerických programů XKeyScore a Prism? Co chtějí tajné služby vyčíst z komunikací občanů? Že jsou lidé naštvaní? Že jsou nespokojení, že 27 let po revoluci berou jenom 32% mzdy, než kolik berou zaměstnanci v Německu, ale nájmy a ceny zboží jsou v ČR s Německem srovnatelné? Není to náhodou tak, že režim se nebojí ani tak teroristů, jako spíš vlastních občanů, kteří by mohli začít volat po exitech podobně jako Britové nebo američtí voliči? Kdopak cinkal v listopadu 1989 klíči, aby za 27 let tajná služba četla lidem soukromé zprávy a poštu? Zamysleme se nad tím, co se děje se svobodou v České republice. Zamysleme se, dokud je čas.
    Zdroj: 1


    Je krásné ...

    Autor chlívek (Literární počiny) - vydáno 16.4.2004
    Kdesi na místě, které není podobné žádnému které známe, si povídají dva cizí lidé, kteří nejsou podobní nikomu koho známe o věcech, které se nikdy nemohly stát.

    „Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?“
    „Protože jsme chytřejší než ostatní, Edwarde“
    „Chytřejší?“
    „Ano, dokážeme toho prodat daleko méně, než všichni ostatní.“
    „Ale dědečku, my jsme se v ekonomii učili, že nejlépe na tom jsou ti, kteří toho dokáží prodat nejvíce a ...“
    „Víš, Edwarde, až budeš starší pochopíš, že je rozdíl mezi poučkami, které jsou určené veřejnosti a které nefungují a mezi těmi, které tvoří naše rodinné bohatství a štěstí.“
    „Dědečku, myslím, že už jsem dospělý. Prozradíš mi to tajemství?“
    „Ano, myslím že ano. Chvilku tady počkej.“

    O 5 minut později...
    „Podívej, Edwarde.“
    „Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?“
    „Žáby jsou základem naší filozofie. To ony nám dokázaly vydělat veškeré jmění. Ale nesmíš toto tajemství nikdy a nikomu sdělit. Přísahej!“
    „Přísahám.“
    „Vezmi kotlík a naber do něho vodu.“
    „Ano, dědečku.“

    Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice, kterou postavil na zem. Pod hrncem zapálil malinký, sotva viditelný plamínek a vložil do něho teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů.
    „Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné tajemství, které dnes předám já tobě.“
    Teploměr ukazoval 30 stupňů. Starý pán posunul hrnec s vodou trošku mimo ohniště, aby plamínek nádobu jen tak tak olizoval. Žába uvnitř udělala několik temp a posadila se na dno.
    „Automobil bylo velmi, ale velmi složité zařízení z mnoha šroubků, kol a jiných součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila přesně podle jeho přání.“
    „Nerozumím tomu.“
    „No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho.“

    Rtuť se pomaličku převezla přes číslo 34.
    „Hm, takhle? Co je tohle?“
    „To jsou kola. Sloužila k tomu, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se lezlo dovnitř.“
    „Dovnitř? Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?“
    „Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, tam si sedl a řídil – točil tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý.“
    „A jak člověk šlapal?“
    „Nešlapal. Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto jezdilo samo.“
    „Vypadá to zvláštně – kde jsi se to dozvěděl?“
    „Povídám ti, od svého otce. Stejně, jako jsi se to teď dozvěděl ty.“
    „A proč už dnes nevyrábíme auta?“
    „To se ti právě chystám vysvětlit - řeknu ti všechno, co vím. Vyrobit takové auto bylo poměrně dost drahé. A první věc, kterou lidi vždycky zajímalo, bylo jak co nejvíce ušetřit. Hlavním problémem výroby byla nutnost zaměstnávat odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Takových lidí bylo málo a byli drazí. Můj pra...praděd si spočítal, že když místo drahých a nenahraditelných všeumělů zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice, kteří zvládnou alespoň základní úkony, a každý z nich bude dělat jen jednu jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších dělníků a ještě ušetří. Navíc si dělník nemohl moc vyskakovat, protože kdyby to udělal, okamžitě mu práci sebral a zaměstnal místo něho jiného dělníka. Ten se jeho práci naučil za jeden až dva dny a vykonával jí stejně dobře. A neremcal. Pokud ano, cyklus se zopakoval.“
    „Takže výroba se vlastně zlevnila!“
    „Ano, dramaticky. Náš praděd udělal správný krok – dokázal prodat méně práce než ostatní a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích zákazníků lépe.“

    Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla oči dovnitř hlavy.
    „A co bylo pak? S autem?“
    „S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na těstoviny.“
    „Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?“
    „Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec.“
    „To bylo ale hrozně nezdravé!“
    „Tenkrát ne. Jenže vejce byly drahé, a tvořily zhruba polovinu ceny balíčku těstovin. A můj praděd, moudrý muž si spočítal, že když investuje peníze do reklamy, kde lidi přesvědčí o tom, že vejce vlastně škodí zdraví, dokáže vyrobit těstoviny za polovinu ceny než ostatní, a hodně na tom vydělá. A lidi budou rádi, že žijí zdravěji a vůbec jim nebude vadit, že těstoviny už nechutnají tak, jako dříve. Byly přece zdravější.“

    Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42.
    „A co ostatní výrobci? Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili kupovat u ostatních!“
    „Ano, zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec těstoviny bez vajec kupovala většina, takže na výrobce nezdravých těstovin už nezbylo místo na trhu.“
    „Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?“
    „Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník.“
    „A protože jsme toho dokázali prodat zákazníkům méně než ostatní, vydělali jsme více peněz.“

    Teploměr ukazoval 46 stupňů.
    „A co bylo s těstovinami dál?“
    „Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů.“
    „Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?“
    „Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa.“
    „Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?“
    „To už nikdo neví. Pravda je to, že mého praděda napadlo, že když začne do masa postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu. A protože se to nedalo jíst, použil opět tu stejnou fintu, jako u těstovin. A snížil cenu.“

    Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla.
    „Takže opět dokázal prodat zákazníkům méně masa než ostatní a na tom vydělal!“
    „Ano. Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója, a jak chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka, skutečně jim bude chutnat. A vždycky, vždycky rozhoduje nakonec cena. Ostatní parametry jsou sekundární.“

    Rtuť postoupila k pětapadesátce.
    „A co bylo dál?“
    „Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a přestali vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná pasta. Vydělali balík. Pak přišlo na řadu zemědělství. Rychlili jsme rajčata a pomocí levných hnojiv jich dokázali vyrobit tuny. Vydělal se další balík. A dnes máme mlékárnu.“

    Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně.
    „Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?“
    Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla oči dovnitř hlavy.
    „Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho bohatství. A teď si vezmi auto, a utíkej domů, maminka tě už bude hledat.“
    Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem „Sportovní automobil – pro zdravé nohy“ a vyndal jednu tabletku. Spolkl jí a běžel směrem od dědovy jeskyně po svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina bydlela.
    Stál a přemýšlel. Cítil, jak je na dědu pyšný.
    Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít mléko. To dobré a zdravé, křišťálově průhledné mléko.
    To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ty ošklivé, mokvavé vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po celém těle a bolely mnohem víc, než řídké kosti, které když se zlomily, odmítaly srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek vlasů.
    Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.
    V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.

    Žiadne komentáre:

    Zverejnenie komentára