štvrtok 2. novembra 2017




     Sobota 21. október  oprava uzáveru jaskyne Ľudmila
     Koncom leta nám niekto rozrezal  kotúčovou rozbrusovačkou na baterie rám uzáveru. Uzáver vydržal
     nepoškodený celých 8 rokov. V poslednej dobe nám ale niektorí priatelia predpovedali že sa čoskoro dočkáme jeho
     prekonania. A stalo sa. Ako sa Biblicky povie A Slovo sa stalo skutkom.
             Táto 240 metrov dlhá jaskyňa už vzbudila veľa rozruchu a spôsobila veľa sporov medzi jaskyniarmi....
             Dobrodruhovia ako z filmu o Kinkongovi.....
               A tak sme museli vchod preventívne zabezpečiť najskôr zadrôtovaním a neskôr reťazou zo zámkou preto 
               že takúto krásnu jaskyňu je nutné chrániť...
             Upršaná sobota sa nám moc nehodila do krámu, ale v iný termín už napokon nebol možný kvôli zváračovi Lukášovi
             Ridzoňovi. Akcia sa mala pôvodne konať vo štvrtok zavčasu ráno, ale ráno nebola k dispozícii centrála a nevedeli
             sme kedy sa k nej dostaneme, tak sme akciu zrušili a najbližším možným termínom sa stala sobota na ktorú sme
             všetko prichystali.....
             Ako vyzeral náš lahký uzáver v dlhoročnom používaní.... V posledný rok sme zaznamenali už dva ataky na tento
             uzáver. Najprv sa niekto pokúsil vytrvalým ťukaním ostrím hrotom kladivka poškodiť zámku, aby sme ani my
             nemohli zámku otvoriť.
             A veru mali sme s tým poriadný problém. Až po hodine sa nám napokon predsa len podarilo kľúč v zámku otočiť
             inak by sme museli mrežu prerezať aj my.
             Peťo Lauko na exkurzii v jaskyni.....
             Keď sme vchádzali 28. októbra 2016 do jaskyne vysekanú dieru vpravo dolu sme si nevšimli. Diera bola vysekaná
             v profile uzáveru, kde sme nechali len úzky priechod pre dravcov. Všimol som si ju až keď sme vyliezali s Golémkom
             poslední z jaskyne.
               Ešte raz ucelenejší pohľad na otvor prerazený do betónového múrika.....   Niekto sa nám presekal do jaskyne.....
               bol to ten druhý spomínaný pokus o prekonanie uzáveru tejto jaskyne. Vysekanú dieru sme zatarasili zvnútra veľkým
               balvanom tak že nie je možné sa tadiaľ opäť dostať dnu....
            Pozvánka do jaskyne v 25 metrov dlhom prístupovom koridore....
             Ľahký uzáver má za sebou 8 kludných rokov keď sa  nikto nepokúšal ho prekonať.... Nebolo ani prečo kto chcel
             jaskyňu vidieť ju jednoducho uvidel. Stačilo aby nás ľudia oslovili.
              Jeden z prvých záberov hneď po objave najkrajších častí jaskyne.....
              Keď ešte uzáver nemal ani rok Zuzka  Vaceková dnes vedúca OS Veľká Fatra....
             Galéria.... hneď za Sintrovou bránou.....
             Jazero pod jaskyňou je najkrajšie v jeseni....
            Jazierko pred Zlatou bránou....
              Detajl subakvatických sintrov v Citrónovom jazierku....
            Sintrová lavica pred Medovým kvápľopádom

            Mesačné jazierko
            Uzáverom sme jaskyňu opatrili kvôli výnimočnej krasovej výzdobe.... Sintrová brána....
            Bohato vyzdobený priestor - Kaplnka na Barokovom balkóne....
              Druhá sintrová brána pred zadným traktom jaskyne.....
             Kamenné kvety v podzemí..... jazierka v jaskyni sú síce malé, ale krásne vyzdobené....
             PFkovská fotografia spred Sintrovej brány...
            Medový kvápľopád
             Drobné jazerné sintre....
             Skrátka jaskynka aká na severných svahoch Malej Fatry neexistuje...
             Jazero v ohni jesene....

             Toto je fotografia keď sme prvýkrát vošli do priestorov tejto jaskyne....
             Jazerné sintre pripomínajúce krupicu...
              Plazivka ku barokovému balkónu.....
             Subakvatické sintra v Suchom jazierku...
               Pred jazierkom pod Barokovým balkónom.....
              Jeden z mála západou slnka v oblačnom počasí....
              Kaplnka v barokovom balkóne....
             Subakvatické sintrové krajky v jazierkach....
             Jaskyňa malých javiskových foriem:-)

             Citrónové jazierko....
              Tam kde tma s troškou svetla pôsobí tak elegantne....
             Čarovná jeseň...
             Malá galéria pod Barokovým balkónom....
             Zaujímavé vrásnenie sintrových hrádzi v Snehových pusinkách - takzvané niťovky....
             Úžasne sa fografovalo s Miškom Litvíkom. Fotografovať a experimentovať sa oplatí aj stále na tých istých miestach
             Jaskyňa sa dá vždy inak nasvietiť...  Za fotenie som stále cepovaní. Moc fotím a zdržujem.
              Úzka mokrá chodba pred Litvíkovým balvanom....
            Iná podobná jaskyňa v Malej Fatre zatiaľ nie je.... Malá Fatra je speleologicky veľmi chudobným terénom.
            Preto odtiaľto všetci moji jaskyniari utekali k väčším jaskyniam do Veľkej Fatry, i do Demenovskej doliny.
            V Malej Fatre nikto jaskyniarsku kariéru neurobí....
            Jaskyňa tento čarovný kút s jazerom ešte viac zhodnotila.....
            Aj preto bolo treba jaskyňu opatriť uzáverom....
             Keď sme mrežu ešte len osádzali písal sa december 2008......
            Emil Jelínek so Žilinského jaskyniarskeho klubu bol hlavným majstrom osadzovacích prác....
             Marián Hýll objaviteľ jaskyne.....
             Marian Piovarči spoluobjaviteľ najkrajších častí jaskyne zaťahuje matice....
              Nová jaskyňa doslova nabíjala kolektív energiou...
            Naše jaskyniarské nasadenie bolo vtedy veľké niečo také sme v Malej Fatre doposiaľ nenašli.....
             Aragonit pevne držal pohromade.... a toto dobrodružstvo ho stmelovalo.....
            Škoda že sa takéto jaskyne v Malej Fatre objavujú len veľmi zriedka.....
            Od roku 1972, keď Adam Vallo objavil Jaskyňu nad vyvieračkou oplynulo už 38 rokov.
            Presne 38 rokov muselo jaskyniarstvo v Malej Fatre čakať na ďalší väčší a významnejší objav...
            Je to veľmi dlhá doba za ktorú sa to v prieskume v Malej Fatre moc ďaleko nepohlo...
            Menších objavou bolo viac za všetky spomeniem Jaskyňu Medvediu II., na objave ktorej som sa aktívne podielal,
            Nasledoval objav Orlieho hniezda v Stratenci - Stará stratenecká jaskyňa, objavenie nových priestorov v Strateneckej
            priepasti Kostol, prienik do najhlbších častí Krivánskej priepasti a to bolo zhruba tak všetko. Nikto už po nás
            nič výraznejšie v Malej Fatre nenašiel 
            Emil Jelínek vynáša nahor k jaskyni 25 kg vrecko cementu...
             Záverečné práce s betónovaním.....
              Z akcie 15. 10. 2017
             Bol to náš prvý uzáver.....
             V lome sa veľmi dobre darí brezám   
              Nádherný deň 1. október  boli sme s Majou kontrolovať uzáver a samozrejme boli sme skúsiť vodenku....
             Lebka ovce demonštratívne vystavená pred vchodom do jaskyne. Lebka sa pôvodne nachádzala 10 metrov za
             uzáverom. Tak keď sme prišli k jaskyni hneď sme vedeli že je uzáver vylomený. Tí čo to urobili jaskyňu veľmi
             dobre poznali a uzáver neprekonávali kvôli zvedavosti aby mohli jaskyňu vidieť, ale skôr kvôli tomu aby spôsobili
             problém jaskyniarskej skupine....
             Takto sme uzáver našli po návrate z jednej z našich zahraničných akcii v Chorvátsku..... Dnes sa ale vôbec nesmie
             konšpirovať a uvažovať o tom kto by to mohol  urobiť. Ono sa to proste len stalo. Nikto za to nemôže.....
           Zadrôtovanie uzáveru kým sme nedoniesli reťaz ktorou sme uzáver opäť provizórne zaistili...
              Voda mala nejakých 17 stupňov. Tréning vo vode som počas leta hodne zanedbal tak že to bude túto sezónu
              bieda
              Farbičky nad Krpelianskou priehradou....
            Jedna s viacerých príparavných akcií 15. 10. bolo treba oddrôtovať ostávajúcu časť ježka na uzávere....
             Povinné akcie využívam na fotenie jesenných zátiší....
               Erózia v zosuve.....
             Jazero sa stalo rajom rybárov....
             Je nádherné počasie škoda sa trepať do jaskyne mali sme byť radšej na nejakom výlete....
            Ale čo už narobíme treba mrežu oddrôtovať.... Pekne tradičný výhľad.....
             A treba tiež zhodiť pupok.....
             Martin s Jožom to dolu zadrótovali a zaháčkovali naozaj dobre....
            Toto je už len jeho zbytok, ale treba ho zlikvidovať aby zvárač mohol po príchode hneď začať pracovať
            Jesenné slniečko.....
             Bola to fuška musel som Peťa vystriedať..... už nevládal strihať drôty....
              Mávame domov našim babám, ktoré čučia pri smartfónoch.....
              Portrét jedného z posledných aktívnych jaskyniarov Aragonitu.....
             Stále tie isté melancholické pohľady k jazeru....
             Konečne hotovo.... trvalo nám to celú hodinu.....
             Namodralé blúúz....
             Monitorovanie vylomeného uzáveru nám zobralo veľa času ktorý sme nemohli venovať prieskumným prácam....
             Pastelky na protisvahu....
             Celé naše jaskyniarčenie sa točí posledné dva mesiace len okolo zabespečenia opravy uzáveru
            A rýchlo z diery von....
            Tak že teraz už môžeme doviesť centrálu a začať s opravou....
            Zlatozeleň....
             A ideme k tej vode...
             Ideme skúsiť tú vodu... vraciame sa späť na starú jaskyniarsku pláž....
            Voda má 12,5 stupňa... musíme si zvykať na tvrdšie podmienky, ako za stara, hoci dnes sú veľmi priaznivé, slniečko
            pekne hreje a je bezvetrie.... to sa to ide do vody veľmi dobre...
             Tu 12 stupňov nie je ani moc studená voda....
              Päť sedem minút v tejto vode úplne stačí na príjemné podchladenie....
             Peťo na to hodil bobek....
              V rámci možností sme si celkom pekne zaplávali....
             Obloha je pekne zastriekaná chuchvalcami mračien rozťahujúcich sa z kondenzačných stôp po neznámych
              lietadlách NATO ktoré bezprestania brázdia a zasierajú modrú oblohu... deň čo deň a rok za rokom... prečo
              to robia? Na čo je dobré to lietanie krížom krážom po oblohe, Vôbec nejde o dopravné lietadlá
             Budeme chodiť na toto staré miesto kým to pôjde...
             Športová plavecká trieda otužilcov je o niekoľko levelov vyššie... tento borec preplával jazero po jeho dĺžke
             niekoľkokrát. Vo vode bol okolo 40 minút ak nie viac tomu sa už povie majstrovstvo...
            Ako odyšiel Sväťo pravidelné kolektívne otužovanie okolo základne sa celkom rozpadlo a musíme začať zasa
            od piky. Marcel vymenil zámky na základni chtiac ma vytrestať preto že nechcem za základňu platiť za Aragonit
            prenájom 50 Euro ročne. Vraj nám aj blahosklonne odpustili používanie základne roky dozadu:-DDD
            Nuž ale už z princípu nie Marcel:-) Spravili sme v teréne okolo jazera veľa užitočného aby s nami takto niekto
            zaobchádzal.... Potápači majú v užívaní našu centrálu, vodili sme im sponzorov do jaskyne, pravidelne každoročne
            pomáhame pri čistení jazera, zhodnocujeme územie okolo jazera hlavne tým že objavujeme jaskyne a prevádzame
            intenzívny prieskum čo prostrediu pridáva na atraktivite a pričinili sme sa výraznou mierov o to aby jazero ostalo
            pre rekreačné využitie a nepretínala ho diaľnica... Tiež sme pravidelne pomáhali pri úpravách okolia základne...  tak že,
            takéto zaobchádzanie si naozaj nezaslúžime.
              21. októbra sobota - Hore do sedla sme dopravili potrebný materiál po ceste z lomu..... auto sme však museli
              odľahčiť....
             Veľmi sychravá sobota. Lukáš naložený materiálom ledva vyšiel autom hore do sedla. Cesta aj z lomu je poriadne
             rozbitá...
              Na nič nechceme zabudnúť.....
           Rozdelili sme náklad a nasleduje transport materiálu hore k jaskyni....
            Tu preberám štafetu a transportujem s Peťom centrálu pod Hlinenú stenu....
            Na mieste sme zapojili centrálu na kábel a Peťo ostáva pri nej ako strojník....
              Lukáš sa ponáhla a tak kým som prišiel nasťahoval materiál už k uzáveru....
              Čaká sa už len na mňa...
             Potrebujeme dolu poriadne svetlo hlavne kvôli zvárianiu....
             Mojou úlohou je okrem dokumentácie hlavne pomáhať Lukášovi podávať čo bude potrebovať....
             A tiež dávať pozor na úroveň hromadenia splodín pri zváraní....
            Tak že som tam taký kanárik čidlo ak by atmosféra splodín nebezpečne hustla.... spravíme vynútenú pauzu...
             Lukáš sa ide pustiť do roboty....
              Vercajg už má pripravený....
             Vylamovači a ničitelia nám síce zavarili ale nás to nezlomí... zavaríme to....
             A začalo sa pracovať teda Lukáš sa do toho pustil ja som len asistoval, prepínal káble svietil a sem tam fotil....
             Vyhnuté časti uholníka sa museli narezať a potom sklepnúť a zavariť.
             Potom sme uholník posilnili 1 cm hrubou pásovinou, ktorú sme k nemu privarili....
            Priestor vľavo od uholníka sme prekryli 4 mm hrubou platňou a privarili sme ju zozadu pevne k rámu a uholníku
             Práca sa napokon poriadne natiahla... Vonku medzičasom začalo pršať......
             Vonku sa nevedia dočkať kedy to už bude konečne hotové. Najviac sa domov teší Peťo:-)
              Lukáš sa poriadne obracal aj napriek tomu mu nohy poriadne dreveneli.....
              Okolo mreže je špatný prístup.... takže táto práca nie je žiadne peříčko....
             Asi v polovici práce nám zhorel kábel predlžovačky, aby sme robotu mohli dokončiť bolo treba centrálu
             vytransportovať až hore k jaskyni a napojiť ju na kradší kábel.
              Čo vôbec nebola ľahká práca....
              Ale Peťo s Lukášom to hravo zvládli....
           A v práci sa pokračovalo ďalej..... Dával som pozor aby mi Lukáš nenablinkal do očí....
              Lepší prístup k zváraniu bol spoza mreže a z tej strany bolo zvárania aj najviac....
             Pracovať na mreži spredu bola fuška....
              Peťo ako strojník sa osvedčil.... len keby sa toľko neponáhlal domov..... Centrála pracovala spolahlivo..
            Zváranie bolo najobtiažnejšou operáciou celej akcie..... trochu trvalo kým sa to poriadne rozbehlo.
             Konečne sa rysuje záverečný finish....
            Všetky zvary bolo treba riadne obrúsiť....
            Konečne došlo na ochranný asvasltový nástrek..... jaskyňa nasávala vzduch tak že nám celkom dobre odvetrávalo
             Zadný asfaltový nástrek musí najskôr dobre uschnúť na to treba pár dní....
             Vrchný aluminiový náter na rezistínom ošetrený očistený kov....
              Konečný výsledok - mreža je opäť funkčná....
              4. 11 v sobotu sme boli s Majou previesť zadný nástrek striebrenkou...
              Transport centrály dal zabrať najviac....
             Napokon nám aj benzín vydržal
             Centrála nám dobre poslúžila a kto tvrdil že s tým nič nezavaríme nemal pravdu..... k centrále treba mať len adekvátny
              konvertor a ten sme mali...
            Centrála pôjde dočasne na iné úložisko.... aj preto že našu prácu niektorí priatelia z Hipocampu nedocenili
            berieme si centrálu k sebe a o jej požičiavaní budú rozhodovať najaktívnejší  členovia skupiny Aragonit.
            Tu je zatiaľ ich poradie na prvých postoch podla odpracovaných akcií od roku 2008 až po rok 2016:
            Meno rok                 2008,  2009,   2010,   2011,  2012,  2013,  2014, 2015, 2016, 2017   Spolu akcií
            Matúš Čička                21,      8,       1,                                                                              30
            Peter Lauko                                                                           13,      10,       7,        1        31
            Michal Božek                5,       4,       8,                         2,                  1,        6,        5        31
            Sárka Pušk                   2,                          10,    15,     2,                   2,                  3        33
            Marián Piovarči         11,     15,                                              2,                                      38
            Magda Pušk                5,                            2,      6,     2,         4,       4,        4,     16        43
            Jozef Ridzoň                                                                        22,      13,     12,         3        50 
            Alžbet Piovačiová       4,                 9,       19,    20,      5,        4,       2,       2,        3        64
            Ján Litvík                  10,      11,     19,       12,     11,      3,        5,       4,                0        75
            Marian Hýll               33,      18,       1,         7,      5,    10,        7,       1,       2,      1        84
            Peter Janoušek         14,      20,     11,       17,    11,    12,       10,       3,       1,      0        99 
            Tomáš Hulla                  5,       5,       8,       20,    14,      7,      21,     10,      10,       0      100
            Maria Piovarči                                 7,      25,    26,    10,      29,      27,      13,    25      137
            Peter Kozoň              35,       36,      26,     25,    26,    17,      17,      17,      21,   28,     248
            Martin Hulla                19,       28,      20,     31,    32,     30,     46,     62,       26,     9,     303
            Eduard Piovarči        66,       81,      57,     58,     51,    52,     63,     72,       51,   53,     624
           
            Chceme aj takto motivovať členov skupiny Aragonit k aktivite. Nebude sa rozhodovať "demokraticky" ale
            podľa odpracovaných akcií v teréne teda podľa zásluh podľa aktivity jednotlivých členov, čím je kto aktívnejší
            tým má väčšie právo pri akomkoľvek rozhodovaní. A podľa tohoto sa budú aj členovia každoročne odmeňovať
            už v roku 2018. V roku 2018 by už mal mať Aragonit vytvorený fond pre potreby prieskumu v Lome Kraľovany II.
            a Prírodnej pamiatky Kraľoviansky meander tak aby mohli byť aktívni členovia po zásluhe odmenení... 

            Kto ju bude potrebovať nech sa ohlási u mňa na mojej emailovej adrese....

            No a chystáme ďalšie prekvapenia ak všetko prebehne hladko čoskoro budú všetci členovia Aragonitu
            informovaní.... Jednou z motivačných vecí by mala byť odmena za iniciatívu finančná alebo materiálna vo forme
            kvalitnej výstroje. obuvy a oblečenia.
            Motivoval by som rád i pravidelným obyčajným teplým jedlom po akcii v motoreste Rieka a postupným fasovaním 
            výstroja vždy na konci roka resp na Vianoce podmieneným samozrejme riadnymi akciami. Čím viac akcií tým 
            viac osobných bodov a tým i viac financií na nákup kvalitnej výstroje a oblečenia.
            Napríklad:
            10 akcii v roku by malo hodnotu napráklad 100 príp 150 Evrového nákupu
            20 akcii v roku by malo hodnotu 200 príp 300  E nákupu
            30 akcií  300 E.príp 450 E nákup
            40 akcií  400 E prípadne 600 E nákup
            50 akcií  500 E prípadne 750 E nákup na Vianoce:-) 
            Je to len príklad (financie budú so sponzorských a iných aktivít)
            Ale počítali by sa len akcie na tejto lokalite ak by sme chceli posunúť ten prieskum dopredu a som presvedčený o
            tom že by sa pridalo viac ľudí ako pracuje doteraz.
              Tak na dnes naozaj stačilo...
             Chlapec to dal celé s úsmevom... ďakujeme:-)

Jak to, že KLDR sama zvládla mezikontinentální raketu? Ruský novinář nachází odpověď


Značnou pozornost diváků a přes sto tisíc zhlédnutí na YouTube za půldruhého dne získal poslední díl pořadu Agitprop ruského novináře Konstantina Sjomina. Věnuje se nedávné úspěšné zkoušce severokorejské mezikontinentální balistické rakety Hwasong-15, kterou Korejci doslova šokovali svět.
Raketa Hwasong-15 při zkušebním odpalu ve středu 29. listopadu dosáhla prokazatelně výšky čtyř a půl tisíce kilometrů. Při startu pod menším úhlem by mohla doletět k cíli vzdálenému až dvanáct a půl tisíce kilometrů – tedy zasáhnout i východní pobřeží Spojených států (ačkoliv stále není jasné, s jak těžkou náloží by tuto vzdálenost dokázala překonat).
„Nemůže nevyvolávat otázku, jakým způsobem se zemi o velkosti Pensylvánie, žijící v podmínkách nejtvrdší, půlstoletí trvající blokády, bezmála daří realizovat kosmický program,“ táže se v pořadu na TV Rossija 24 ruský novinář.
A cituje údaje z dokumentu Kongresu USA: „V KLDR existuje bezplatné, povinné a všeobecné veřejné vzdělání pro děti ve věku od 4 do 15 let. Míra gramotnosti je 99 procent. V roce 2000 byly v zemi dva miliony studentů, kteří studovali na 300 vysokých školách a univerzitách.“
„Tedy z čtyřiadvaceti milionů jsou dva miliony studenti. O takové Koreji v novinách nepíší. To není žádná propaganda KCNA (severokorejské oficiální tiskové agentury), ale citace z dokumentu Kongresu Spojených států. Je třeba upozornit, že míra gramotnosti v samotné Americe je 86 procent. Čtrnáct procent Američanů neumí číst a psát,“ konstatuje ruský novinář.
Přináší další statistiku:  „Ztráty Spojených států v druhé světové válce představovaly 0,32 procenta obyvatelstva. Ale lidské oběti americké intervence v KLDR v roce 1950 dosáhly 30 procent. To jest třetinu obyvatel země, která nyní vypustila Hwasong-15, zabily americké bomby a napalm. 78 měst bylo smeteno z povrchu země.“
Americký generál Douglas MacArthur, podávající Kongresu hlášení o průběhu operací v Koreji, prohlašoval, že i při letmých vzpomínkách na korejskou válku jej zachvacuje nevolnost. „Nikdy jsem neviděl takovou zkázu. A to jsem viděl více krve a utrpení než většina žijících lidí. Ale i mně se začíná zvedat žaludek,“ citoval MacArthura list The Washington Post.
„To jsou slova člověka, který před vtržením do Koreje odpovídal za provedení jaderných úderů na Hirošimu a Nagasaki. Jak asi vypadala Korejská válka, když i Hirošima v porovnání s ní bledne? Nikdo se neomluvil. KLDR nezískala ani dolar kompenzace. Nic krom blokády a výsměch v západních a nyní i v našich novinách,“ pokračuje v reportáži Konstantin Sjomin.
„Posmívat se cizí chudobě je jednoduché. Jednodušší než vypustit raketu. Jednodušší než dát dětem vzdělání. Jednodušší než postavit bezplatné nemocnice,“ pokračuje.
A opět cituje z dokumentů Kongresu USA: „V roce 2000 bylo 99 procent obyvatel KLDR zabezpečeno bezplatnou lékařskou péčí a měli přístup k pitné vodě. Dříve připadal na každých 700 lidí jeden lékař a na jedno místo v nemocnici 350 lidí. V roce 2006 dosahovala střední délka života 68,9 roku u mužů a 74,5 roku u žen.“
(Pozn.: podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2015 činila očekávaná délka života v KLDR průměrně 70,6 roku, kdy se Severní Korea umístila o jednu příčku lépe než samotná Ruská federace.)
http://www.eurasia24.cz/jak-to-je-s/item/2672-jak-to-ze-kldr-sama-zvladla-mezikontinentalni-raketu-rusky-novinar-nachazi-odpoved


Zpráva o pokroku v americko-ruské válce

7.12.2017 Komentáře Témata: Analýza, Rusko-americký konflikt 2277 slov





Často se mě ptají, zda se Spojené státy a Rusko pustí do války proti sobě. Vždycky odpovídám, že už ve válce jsou. Ne v takové, jako byla druhá světová válka, nicméně to válka je. Až dosud je to válka alespoň z 80% informační, z 15% hospodářská a z 5% kinetická. Ale z politického hlediska bude výsledek této války pro toho, kdo prohraje, nejméně tak dramatický jako výsledek druhé světové války pro Německo: poražená země ji nepřežije, alespoň nikoli v současné podobě. Buď se Rusko znovu stane americkou kolonií, anebo se anglosionistická říše zhroutí.
V mém úplně prvním komentáři pro blog the Unz nazvaném „Příběh dvou světových řádů“ jsem popsal vizi multipolárního mezinárodního systému, o který se na základě vlády práva snaží Rusko, Čína a jejich spojenci a přátelé (ať už zjevní či skrytí) po celém světě vybudovat, a jak se tento systém dramaticky odlišuje od unipolární Světové hegemonie, kterou se anglosionisté pokusili zavést po celém světě (a kterou už téměř úplně vnutili naší trpící planetě!) Svým způsobem mají vůdcové amerického impéria pravdu, Rusko skutečně představuje existenciální hrozbu, nikoli však pro Spojené státy jako zemi nebo pro její občany, ale pro anglosionistickou říši, která zase představuje existenciální hrozbu pro Rusko. Rusko navíc reprezentuje fundamentální civilizační výzvu tomu, co se běžně nazývá „Západem“, neboť otevřeně odmítá jeho post-křesťanské (a ještě bych dodal také niterně anti-islámské) hodnoty. To je také důvodem, proč obě strany vynakládají obrovské úsilí, aby v tomto střetu měly navrch.
Když se minulý týden setkali v Soči prezidenti Putin, Rouhani a Erdogan, bylo to významné vítězství anti-imperiálního tábora: prezidenti se vyhlásili garanty mírového plánu, který ukončí válku proti syrskému lidu (tedy takzvanou „občanskou válka“, kterou nikdy nebyla) a učinili tak, aniž by vůbec vyzvali USA k účasti na jednáních. Navíc, jejich společné závěrečné prohlášení ani nezmínilo Spojené státy, skutečně ani jednou. „Nepostradatelný národ“ je považován za tak bezvýznamný, že ani nebyl zmíněn.
Abychom mohli plně pochopit, jaké urážky se tím dopustili, musíme zdůraznit řadu bodů:
Zaprvé, všichni vůdcové Západu v čele s Obamou s nesmírnou suverenitou vyhlásili coby jakési papežské provolání Urbi et orbi, že Asad nemá žádnou budoucnost, že musí odejít, že už je teď politickou mrtvolou a že v budoucí Sýrii nebude hrát žádnou roli.
Zadruhé, impérium slepilo „koalici“ 59 zemí, která nedokázala nic, naprosto nic: je to gigantická „banda, která neumí pořádně střílet“ v čele s CENTCOM a NATO, banda která jen prokázala svojí absolutní nekompetentnost. V kontrastu s tím Rusko, které v žádném okamžiku nemělo v Sýrii více jak 35 bojových letounů, změnilo průběh války (s účinnou pomocí Íránu a Hizballáhu na zemi).
Dále, impérium tvrdilo, že Rusko je „izolované“ a že jeho ekonomika je v troskách - to vše sionistická media otrocky papouškovala. Írán byl přirozeně prezentován jako součást věhlasné „Osy zla“, zatímco Hizballáh jako „teroristická jednička“. Pokud jde o Erdogana, anglosionisté se ho pokusili svrhnout a zabít. A teď je to Rusko, Írán, Hizballáh a Turecko, kdo porazil teroristy, a kdo bude určovat vývoj v Sýrii.
Nakonec, když si USA uvědomily, že se nepodaří dostat v Damašku Islámský stát moci, pokusily se napřed rozčlenit Sýrii (plán B) a posléze se pokusily vytvořit kurdský kvazi-stát v Iráku a Sýrii (plán C). Žádný z těchto plánů nevyšel, Asad je v Rusku, objímá se s Putinem, zatímco velitel elitních jednotek Quds spadajících pod Revoluční gardy generál Sulejmání se prochází syrským městem, které bylo jako poslední osvobozeno od Islámského státu.
Dokážete si představit, jak naprosto poníženi, zesměšněni a poraženi se dnes musí cítit američtí vůdci? Jedna věc je být nenáviděn nebo čelit vzdoru, ale úplně jiná je být ignorován – to skutečně musí bolet!
Pokud jde o strategii, to nejlepší, co mohli vymyslet, bych nazval „drobným obtěžováním Ruska“: přimět RT aby se registrovala jako zahraniční agent, krást z Ruska umělecká díla minulosti, kolektivně připravit ruské atlety o medaile, pokoušet se nepřipustit ruskou vlajku a hymnu na olympijských hrách v Soulu nebo nedovolit, aby se ruská vojenská letadla zúčastnila příští letecké show ve Farnboroughu. Všechny tyto snahy vedou jen k jednomu – Putin se stává ještě populárnějším, Západ ještě více nenáviděným a olympijské hry ještě nudnějšími (podobně jako Farnborough – MAKS a Dubajská Air Show jsou dnes stejně více „sexy“. Ještě jsem málem zapomněl, že „noví Evropané“ budou pokračovat ve své mini-válce proti starým sovětským sochám svých osvoboditelů. Stejně jako USA ve své mini-válce proti ruským zastoupením v zemi, což je jasný příznak slabosti.
Když už hovoříme o slabosti, už se to stává komickým. Americké sdělovací prostředky, zejména CNN, nevydrží ani jeden den, aniž by hovořily o zlých Rusech. Americký Kongres se také zapojil do masové hysterie ve snaze zjistit, kdo z republikánů nebo demokratů se více stýká s Rusy, velitelé NATO mají strachem zahnědlé kalhoty (nebo to říkají!) pokaždé, když ruská armáda pořádá nějaké cvičení. Zástupci amerického námořnictva a letectva pravidelně kňourají, že ruští piloti provádějí „neprofesionální manévry“, britské námořnictvo vyhlašuje plnou bojovou pohotovost, když jediná (a poněkud skromná) ruská letadlová loď proplouvá kanálem La Manche, i když z druhé strany je zde Rusko prezentováno jako „slabá“ země.
Dává vám to nějaký smysl?
Pravdou je, že Rusové se smějí. Počínaje Kremlem, přes média, až po sociální sítě – Rusové dokonce sehrávají parodie, jak jsou všemohoucí a jak všechno kontrolují. Ale když se tak Rusové smějí, zároveň se dohadují, čím se to tam lidé na Západě tak zhulili, že jsou tak naprosto vyděšeni (alespoň oficiálně) neexistující hrozbou.
Víte, co ještě vidí?
Že vedoucí političtí činitelé Západu hledají bezpečnost v číslech. Proto tyto směšně nafouknuté „koalice“ a všechny ty rezoluce různých evropských a transatlantických orgánů. Západní politici jsou jako školáci, kteří se bojí silného kluka, shlukují se, aby vypadali jako větší. Každé ruské dítě ví, že ten, kdo hledá bezpečí v početní převaze, je fakticky vystrašená bábovka. Rusové si naopak pamatují, jak malý národ s méně než 2 miliony obyvatel našel odvahu vyhlásit Rusku válku a jak tvrdě bojoval, opravdu tvrdě. Samozřejmě hovořím o Čečencích. Můžete je milovat, můžete je nenávidět, jisté je, že Čečenci jsou odvážní. To stejné platí pro Severní alianci v Afghánistánu. Rusové jí byli ohromeni. A i když nacisté přinesli ruskému lidu nevýslovné utrpení, Rusové nikdy nepopírali, že němečtí vojáci a důstojníci byli zkušení a odvážní. Existuje dokonce i ruské pořekadlo „Respektuji odvážného muže, byť Tatara (Mongola)“ (люблю молодца и в татарине). Takže Rusové nemají problém přiznat odvahu svým nepřátelům.
Ale armáda USA či NATO? Chovají se tak, jako by jejich vrchním velitelem byla Conchita Wurstová!
Pamatujte si toto:





[...]
Žádný z těchto mužů nebyl jakkoli hodný či „milý“. Ale měli formát, respekt a byli relevantní. A třímali kus skutečné moci.
Dnes reálná moc vypadá takto:





[...]
A víte, co je pro anglosionistické vůdce skutečně urážlivé?
Že tato fotografie ukazuje jednoho ortodoxního křesťana a dva muslimy.
Tak tohle je skutečně urážlivé. A přirozeně i budící hrůzu.
Jsme velmi, velmi daleko fikci „zrození nového Blízkého východu“ jak ho přislíbila Condi Riceová (nový Blízký východ už máme v realitě, ale není to ten, co měla Riceová a neokonzervativci na mysli!)
Co se týče „jediné demokracie na Blízkém východě“, ta je nyní v naprosté panice, a proto zveřejnila plán spolupracovat se Saúdy proti Íránu a umožnila kvazi únik informace, že se chystá bombardovat všechny íránské cíle, které se nacházejí ve čtyřiceti kilometrové blízkosti od izraelské hranice. Ale vlak už ujel: Sýrie zvítězila a žádné bombardování už to nezmění. A jen proto, aby dali najevo, že jsou opravdu tvrdí, Izraelci teď ještě dodávají, že v případě války mezi Izraelem a Hizballáhem bude generální tajemník Hassan Nasralláh cílem. Wow! Kdo by si to byl pomyslel?
Slyšíte, jak se v Bejrútu smějí?
Strašné na věci je to, že lidé ve Washingtonu, Rijádu a Jeruzalémě tento smích jasně slyší, což znamená, že dříve či později s tím budou muset „něco“ dělat a že to „něco“ bude tradiční nesmyslné krveprolévání, a to způsobem, kterým se tato „Osa dobra“ proslavila: pokud nemůžete porazit armádu, ať si to odnese jejich civilní obyvatelstvo (vzpomeňme Kosovo 1999, Libanon 2006, Jemen 2015). Buď tedy tak, anebo vymlátit duši z bezbranné oběti (Grenada 1983, Gaza 2008, Bahrajn 2011). Co může být lepšího než kvalitní masakr bezbranných civilistů, aby se jeden cítil mužně, respektovaně a mocně (a v případě Američanů samozřejmě i „nepostradatelně“).
Pokud odložíme stranou situaci na Blízkém východě, uvidíme, myslím, obrysy toho, co USA a Rusko učiní v příštích několika letech.
Rusko: ruská strategie vůči impériu je prostá:
  1. Snažit se co možná nejvíce a nejdéle vyhnout se jakékoliv přímé vojenské konfrontaci s USA, protože Rusko je zatím stále slabší stranou (především z kvantitativního hlediska). Vedle toho se aktivně připravit na válku v duchu antické strategie „Si vis pacem, para bellum“ („Chceš-li mír, chystej se na válku“).
  2. Snažit se co nejlépe vypořádat se všemi „drobnými obtěžováními“: USA mají stále ještě mnohem více „měkké síly“ než Rusko a Rusko prostě nemá prostředky, aby odpovědělo stejným způsobem. Takže dělá minimum, aby se pokusilo odradit nebo oslabit účinky takového „drobného obtěžování“, ale ve skutečnosti s tím nemůže nic moc dělat, takže je musí brát, jak je život přináší.
  3. Spíše než snažit o oddělení od impéria kontrolovaného anglosionisty (ekonomicky, finančně, politicky), Rusko bude cílevědomě přispívat k postupnému vzniku alternativního světa. Dobrým příkladem je Čínou propagovaná Nová hedvábná stezka, ve které nemá impérium žádnou významnou roli.
USA: strategie USA je stejně jednoduchá:
  1. Používat ruskou „hrozbu“ k potvrzení významu a nezbytnosti impéria a zejména NATO.
  2. Pokračovat a intenzifikovat „drobné obtěžování“ Ruska na všech úrovních.
  3. Co nejvíce podrývat a oslabit jakoukoli zemi nebo politika, který vykazuje známky nezávislosti nebo neposlušnosti (včetně zemí zapojených do Hedvábné stezky).
Obě strany používají taktiku zpožďování ale z diametrálně odlišných důvodů: Rusko, protože čas je na jeho straně, a USA, protože jejich možnosti jsou vyčerpané.
Je důležité zdůraznit, že v tomto boji má Rusko jednu velkou nevýhodou: zatímco Rusové chtějí něco stavět, USA to chtějí ničit (příklady zahrnují Sýrii, samozřejmě také Ukrajinu, nebo sjednocenou Evropu). Další velkou nevýhodou Ruska je to, že většina vlád se bojí jakkoli se dotknout impéria. Proto to ohlušující ticho a odevzdané podrobení se „společenství zemí“, když strýček Sam jak je jeho zvykem vyráží někam řádit v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN. To se pravděpodobně změní, ale jde to velmi, velmi pomalu. Většina světových politiků je stejná jako američtí kongresmani: prostitutky (a navíc levné).
Největší výhodou Ruska je to, že se USA vnitřně rozpadají ekonomicky, společensky, politicky. S každým rokem se kdysi nejvíce prosperující Spojené státy začínají stále více podobat nějaké zapadlé zemi třetího světa. Přirozeně, americká ekonomika je stále obrovská (ale rychle se zmenšuje!), ale je nesmyslné, když se finanční bohatství a sociální bohatství zapracovávají do jednoho zcela zavádějícího indexu pseudoprosperity. Tato smutná, opravdu smutná země, která by měla být prosperující a šťastná, smrtelně krvácí tím, jak ji požírají „imperiální paraziti“.
Politické režimy nakonec stejně přežívají jen díky souhlasu těch, kterým vládnou. Ve Spojených státech je tento souhlas jasně na ústupu. V Rusku zato nikdy nebyl silnější. To se pro USA i impérium (USA jsou zdaleka největším hostitelem anglosionistického imperiálního parazita) stává velmi zranitelným momentem a z druhé strany pro Rusko hlavním zdrojem setrvání síly.
Vše výše řečené se přirozeně týká jen politických režimů. Lidé v Rusku a v USA mají přesně stejný zájem: zbavit se impéria cestou nejmenšího násilí a utrpení. Stejně jako všechny impéria i americké impérium ve své formativní a současné fázi zneužívalo ostatní národy, ale nyní, když se podobně jako další impéria rozpadá, většinou zneužívá své vlastní lidi. Právě z tohoto důvodu je třeba neustále opakovat, že USA zbavené imperiální podstaty nebudou mít důvod vidět v Rusku nepřítele a naopak. Ve skutečnosti by Rusko a USA mohly být ideálními partnery, ale „imperiální parazité“ to nedovolí. Tak jsme všichni zasekli v absurdní a nebezpečné situaci, která by mohla způsobit zničení většiny naší planety.
Navzdory konstantní hysterické rusofobii v amerických sionistických médiích nenacházím absolutně žádnou známku toho, že by tato kampaň nehledě na vynaložené prostředky měla jakýkoli úspěch u lidí v USA. Nanejvýše někteří z nich naivně věří báchorce, že se „Rusové snažili zasahovat do našich voleb“, ale i v tomto případě je jejich celkový dojem oslaben povědomím, že „my to také děláme v jiných zemích“. Ještě jsem se nesetkal s žádným Američanem, který by vážně věřil, že Rusko představuje jakékoli nebezpečí. Dokonce jsem se ani nesetkal s povrchní reakcí nepřátelství, když například na veřejném místě mluvím s rodinou rusky. Obvykle se nás ptají, jakým jazyk hovoříme, a když odpovíme „rusky“, reakce je obvykle „cool“. Docela často dokonce slýchávám: „Co si myslíte o Putinovi? Moc se mi líbí.“. Je to ve velkém kontrastu s postoji federální vlády, kterou, jak se zdá, většina Američanů upřímně nenávidí.
Pro shrnutí bych řekl, že v tomto okamžiku americko-ruské války Rusko vyhrává, impérium prohrává a USA trpí. Co se týče EU, ta se „těší“ své zasloužené bezvýznamnosti, zatímco je převážně zaneprázdněna dalšími a dalšími vlnami uprchlíků ničících sociální standardy, což opět dokazuje pravdu, že když je vaše hlava v písku, je váš zadek ve vzduchu.
Tato válka ještě zdaleka není u konce a vůbec si nemyslím, že by ještě dosáhla svého apogea. Situace se ještě může zhoršit před tím, než se znovu zlepší. Ale stejně jsem naprostý optimista v tom, že „Osa dobra“ v ne příliš vzdálené budoucnosti zaklepe bačkorama.
Progress report on the US-Russian war vyšel 1. prosince 2017 na thesaker.is. Překlad v ceně 880 Kč Zvědavec. Dnes přišly všehovšudy dva příspěvky po 25Kč, dohromady 50Kč. Takže bilance za dnešní den:
Příjmy 50Kč.
Vydání 880Kč
Zajímá to vůbec někoho?

Poznámka editora

Dobře se to čte, ale chtěl bych upozornit, že proroctví brzkého konce prohnilé Ameriky a vůbec Západu se objevovala v socialistickém tisku, co pamatuji. Takže bych doporučil nezadržovat dech.
 http://www.zvedavec.org/komentare/2017/12/7446-zprava-o-pokroku-v-americko-ruske-valce.htm

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára